Stížnost
k Soudu pro lidská práva
Stěžovatel
Dušan Dvořák proti České republice
I.
Skutkové okolnosti
1)
Stěžovatel
je zakladatel, odborný garant a mecenáš výzkumu Konopí je lék“. Od roku 2010 čelí
stěžovatel celkem čtyřem obžalobám za pěstování a nakládání s konopím. Státní
orgány vyhodnotily jednání stěžovatele v letech 2009 – 2012 jako
kriminální čin, neboť na výzkumnické farmě léčivého konopí v Ospělově
v Olomouckém kraji, které je stěžovatel majitelem, pěstoval léčivé odrůdy
konopí a jako ředitel mezinárodního vědeckovýzkumného a vzdělávacího pracoviště
Edukativní konopná klinika v Praze poskytoval konopí nemocným. Edukativní
konopná klinika je od roku 2012 policejně zrušena a výsledky výzkumu do roku
2012 zkonfiskovány včetně konopí z výzkumnické farmy v Ospělově (cca
2500 rostlin). Nepomohly opakované žádosti stěžovatele Ministerstvu
zdravotnictví ČR od roku 2000 o povolení výzkumu, ani žádosti vládě,
parlamentu, policii, zastupitelstvím a soudům o spolupráci, ani od roku 2009
opakovaně zasílané žádosti policejnímu prezidentovi o policejní ochranu či řada
legislativních návrhů stěžovatele, jak právní situaci civilizovaně řešit a věc
přiměřeně regulovat. Česká republika tak jednala přesto, že výzkum léčebných
účinků konopí byl doložený lékařskými kasuistikami, soudně znaleckými zprávami lékařů
a toxikologů (analýzy kanabinoidů) a soudu výzkum „Konopí je lék“ (ke zděšení
soudu) potvrdil k soudu předvolaný rektor Univerzity Palackého v Olomouci.
Kromě toho stěžovatel čelil (2011-2012) obžalobě za údajné vydíraní ministryně
pro boj s korupcí apelováním na dodržování mezinárodních úmluv a zákonů ČR,
které se ministryně na jednání s delegací výzkumu „Konopí je lék“
v parlamentu v lednu 2011 po právním poučení a důkazech o zločinech
proti lidskosti v přítomnosti svědků písemně zavázala okamžitě zavést do
praxe, což následně zcela ignorovala a došlo (a dodnes stále dochází)
k mnoha tragédiím a škodám. Trestní stíhání stěžovatele za vydírání
ministryně bylo po dohodě Obvodního soudu pro Prahu 1 a Obvodního státního zastupitelství
pro Prahu 1 po odsuzujícím rozsudku vůči stěžovateli zrušeno pro údajnou
nepříčetnost stěžovatele. Kromě toho stěžovatel opakovaně dostal od policie
vysoké pokuty za „nevhodné chování“, kdy se prý špatně písemně omluvil
z výslechu a jako spoluorganizátor protestního happeningu „Revoluce
s kytkou v ruce“ pořádaného v den výročí protestu studentů 17.
listopadu (2010) v Praze svolil zanechat kyble s hnojem před budovou parlamentu
(viz YOU TUBE – Rok konopí/ Year of Mari©huana). Happening „Revoluce
s kytkou v ruce“ byl pořádán na podporu petice žádají parlament a
vládu o okamžité zajištění dostupnosti léčivého konopí nemocným, zajištění
policejní ochrany Edukativní konopné klinice a okamžité zastavení kriminalizace
občanů.
2)
Tato
stížnost se týká sklizně konopí za rok
2010 (dále jen „druhá sklizen“) a je v něm napadáno usnesení Ústavního
soudu ČR (viz příloha 6)
3)
Za
(první) sklizeň konopí z roku 2009 již byl stěžovatel odsouzen, což je
předmětem odlišné stížnosti před Soudem pro lidská práva (dále jen „Soud“) pod číslem
jednacím č.j. 66981/12 (dále jen „první stížnost“ – pro důkazy a podrobnosti
právní argumentaci týkající uvedeného odsouzení odkazujeme Soud na tuto
stížnost). Ve stručnosti lze první stížnost rekapitulovat takto:
a. Vzhledem k tomu,
že soudy zcela ignorovaly námitku stěžovatele ohledně pokroku vědy a
tisíciletých zkušeností lidstva, pokud jde o léčení určitých nemocí pomocí
konopí, namítal stěžovatel odkazem na judikaturu Soudního dvora EU neaplikovatelnost[1]
klíčových ustanovení[2] českého zákona o návykových látkách z důvodu
neoznámení tohoto zákona dle procedury směrnice 98/34.
b. Odmítaje položit
předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU se odpověď českých soudu omezila na to
říct, že zákon o návykových látkách těží z výjimky z oznamovací
povinnosti dle směrnice 98/34[3], neboť se zákon
omezuje jen na transpozici závazného práva EU a zejména nařízení EU.
c.
Vzhledem
k tomu, že Soudní dvůr transpozici nařízení EU zakazuje[4],
se Česká republika vůči stěžovateli dopustila porušení
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a dále čl. 8, 9
a 11 Úmluvy stanovením absolutního zákazu šlechtění a pěstování
konopí za výzkumnými a léčebnými účely.
4)
Po
první stížnosti Soudu se Okresní státní zastupitelství v Prostějově rozhodlo
ex offo „vyřešit“ zbylé obžaloby tím,
že nechá stěžovatele prohlásit za nepříčetného ze spáchání zbylých tří trestních
činů za sklizně 2010 až 2012.
5)
Zároveň
se Okresní státní zastupitelství v Prostějově rozhodlo ex offo o obnovu řízení za první
sklizeň, jež je předmětem první stížnosti Soudu z důvodu nepříčetnosti
stěžovatele při spáchání toho trestného činu, což je s výsledným
rozhodnutím prostějovského soudu doloženo v Soudu zaslaném dodatku ke
stížnosti č.j. 66981/12 ze dne 17. listopadu 2013, bod 1, příloha 1.
6)
Dále
stěžovatele čelil (neúspěšného) pokusu Okresního soudu v Olomouci (jakožto
příslušného soudu dle bydliště stěžovatele) o zbavení způsobilosti
k právním úkonům a stalo se tak na podnět zcela nepatřičného Obvodního
soudu pro Prahu 3, který své jednání neuměl vysvětlit a odůvodnit. Toto jednání
soudů bylo předmětem neúspěšné žádosti o předběžné opatření evidovanou Soudem
pod číslem jednacím 1332/13, přičemž následným dopisem Soudu ze dne 29.1.2013
č.j. ECHR-LCze01.mod (IM/rle) byl stěžovatel Soudem informován, že dokumentace
žádosti o předběžné opatření byla vložena do spisu první stížnosti (pro
důkazy a podrobnosti právní argumentaci týkající se otázky zbavení stěžovatele způsobilosti
k právním úkonům odkazujeme na žádost o předběžné opatření). Ve stručnosti
lze návrh předběžného opatření rekapitulovat takto:
a.
Zbavením právní způsobilosti
stěžovatele se české soudy snaží vyřešit situaci, kdy z důvodu
nevymahatelnosti národních předpisů ve světle směrnice 98/34 nemohou stěžovatele
shledat vinným, ale zároveň jej odmítávají shledat nevinným.
i. Tvrzení
soudů o použití výjimky z oznamovací povinnosti dle směrnice 98/34 je
jednoduše chybné, neboť nařízení EU nesmí býti transponována.
ii. Navíc od doby podání
první stížnosti vyvrátily Parlament ČR a česká vláda svým vlastním jednání
tvrzení soudů:
1. Poslanecká sněmovna
přijala v roce 2013 novelu zákona o léčivech, jejíž účelem je (velice
omezené a pro nemocné de facto zcela nedostupná) liberalizace konopí pro léčbu
nemocných[5].
Viz příloha č. 6 dodatku první stížnosti
Soudu ze dne 17.listopadu 2013
2. Během legislativního procesu uvedené novely Parlamentní institut
(rešeršní a poradní orgán Poslanecké sněmovny) doporučil, aby novela zákona
byla oznámena dle směrnice 98/34 jakožto neharmonizovaná norma.
3. České ministerstvo
zdravotnictví přistoupilo (vůbec poprvé!) k notifikaci zákona o návykových
látkách dle směrnice 98/34 – viz notifikaci v databázi TRIS Evropské
komise pod číslem 2012/329/CZ [6].
b.
Pokusem o prohlášení stěžovatele za nepříčetného se tak Česká republika
vůči stěžovateli dopustila porušení čl. 8 Úmluvy, přičemž jediný cíl prohlášení stěžovatele
za nepříčetného spočívá v tom znemožnit výkon práva stěžovatele garantovaného
čl. 6 Úmluvy.
7) Předmět této stížnosti se týká následujících na sebe navazujících
jednání českých orgánů:
a. obžaloby Okresního
státní zastupitelství v Prostějově za sklizeň
z roku 2010 (příloha 1),
b. rozhodnutí Okresního
státní zastupitelství v Prostějově (příloha 2) potvrzené Krajským státním
zastupitelstvím v Brně (příloha 4), kterým je navrhováno prohlásit stěžovatele
za nepříčetného ze spáchání vytýkaného trestního činu,
c. usnesení Ústavního
soudu (příloha 6), dle kterého neexistuje
oprávnění jednotlivce namítat, aby proti němu bylo vedeno trestní stíhání a
mohl tak u soudu uplatnit důkazy, že jeho jednání není trestným činem a mohl
tak žádat o odškodnění [7]
8) Jednáním českých
orgánů došlo k porušení Úmluvy:
a. Porušení práva na
spravedlivý proces čl. 6 Úmluvy spočívající v opakovaném zamítání položení
předběžné otázky českými soudy Soudnímu dvoru EU a rovněž tak spočívající
v nemožnosti stěžovatele před soudem doložit důkazy o porušení evropského
a českého právního řádu uvedené ve stížnostech českým orgánům jako přílohy 3 a 5
i. Jediný důvod pro rozhodnutí Okresního
státního zastupitelství v Prostějově nechat stěžovatele v dané věci
prohlásit za nepříčetného spočívá očividně v
1. nemožnosti
zamítnout námitku stěžovatele ohledně nevymahatelnosti českých předpisů o
návykových látkách z důvodu jejich neoznámení dle směrnice 98/34 a
nemožnosti zamítnout a zcela přehlížet důkazy o opakovaném porušení evropského
a českého práva
a
2. neochotě prohlásit stěžovatele
nevinným, naprosté neochotě uznat vlastní právně zcela vadný názor vymáhaný
jednáním s charakterem zločinů proti lidskosti s důsledky obrovských
utrpení a škod dokládaných i soudními znalci a lékařskými kasuistikami. (Pro
podrobnosti ohledně nevymahatelnosti českých předpisů viz první stížnost a dále
žádost o předběžné opatření).
b.
Porušení práva na respektování soukromého života dle čl. 8 Úmluvy
a svobody projevu přesvědčení dle čl. 9 Úmluvy uplatňováním absolutního zákazu pěstování a šlechtění konopí za léčebnými a výzkumnými účely
– viz první stížnost.
c.
Porušení
práva na respektování soukromého života dle čl. 8
Úmluvy prohlášením stěžovatel za nepříčetného ze spáchání vytýkaného trestního
činu – viz žádost o předběžné opatření.
d.
Přestože
v zemích Evropské unie (např. Španělsko, Belgie, Nizozemí) běžně existují
spolky na principech Cannabis Social Club, došlo u stěžovatele k porušení práva
na sdružování garantovaného čl. 11 Úmluvy. Tedy právem na sdružování v odborných
společnostech, asociacích, občanských sdruženích a spolcích, v tomto případě
založených k ochraně zájmů (nejen) výzkumu „Konopí je lék“. Realizace poslání
těchto společností je garantována nejen řadou článků Úmluvy, ale též zákonem o
sdružování občanů, občanským, trestním a obchodním zákoníkem, živnostenskými
oprávněními, především pak požadavky zákona o zdraví lidu a ochrany veřejného
zdraví. Do těchto společností (nejen) stěžovatel a jeho rodina vložila nemalé
investice a členové rodiny stěžovatele odpracovali tisíce hodin jako
dobrovolníci. Tyto veřejně prospěšné právnické osoby byly řádně registrovány u státních
orgánů České republiky. Funkce ve statutárních orgánech společností byly
nehonorované, čestné funkce. Jako
adiktolog, psychoterapeut, speciální pedagog a zakladatel cannabisterapie
stěžovatel (nejen k ochraně před tragickými důsledky prohibice) od roku
1990 inicioval založení 12 společností zaměřených na otevřené a bezbariérové
vzdělání, poradenství, terapii a rehabilitaci osob ohrožených závislostí na
nelegálních drogách, výzkum a tvorbu
(minimálních) standardů kvality všech aspektů cannabisterapie od semene konopí až
po jeho zdárný užitek nejen v léčbě konopím, společností pro občanskou
advokacii, sociální ekologii, vizuální komunikaci či komunitní nebo zdravotně
sociální služby. Zřizovatelem Edukativní konopné kliniky byly tyto společnosti:
společnost pro sociální ekologii Art Language Factory,o.s., společnost pro
otevřené a bezbariérové vzdělávání Ateliér ALF,o.s. a odborná společnost Konopí
je lék,o.s. Společnost pro sociální ekologii Art Language Factory,o.s. a
odborná společnost Konopí je lék,o.s. byly ryze dobrovolnické spolky. Ateliér
ALF,o.s. měl zaměstnance, živnostenská oprávnění atd. Stěžovatel byl zakladatelem
a od roku 2006 ředitelem první české bezbariérové školy pro dospělé Ateliér
ALF, ve které v roce 2010 vznikla Edukativní konopná klinika (v roce 2009
za Ateliér ALF stěžovatel získal na konferenci ministrů EU ocenění za příklad
dobré praxe EU a v roce 2007, 2008 byl semifinalistou soutěže
auditorské společnosti Ernst & Young Podnikatel roku, kategorie sociálně
prospěšný podnikatel). V prostorách Edukativní konopné kliniky stěžovatel
založil galerii Jaroslavy Moserové, nejvýznamnější političky ČR 20. století,
předsedkyně Unesco, vědkyně, umělkyně a přední české lékařky popálenin (mj. i
Jana Palacha). Společnost Art Language Factory byla správcem galerie. Stěžovatel
do výzkumu zapojil všechny profese související s cannabisterapií a 3
základními cíly výzkumu (právní vědy, přírodní vědy, národohospodářství):
growery a šlechtitele, chemiky, farmaceuty, vývojáře nových léčiv, léčitele, adiktology,
lékaře a soudní znalce, psychology, psychoterapeuty, zdravotní a sociální
pracovníky a speciální pedagogy, právníky, ekonomy, techniky ad. profese a také
spousty dobrovolníků. Pro realizaci výzkumu získal stěžovatel řadu mecenášů.
Realizace výzkumu „Konopí je lék“ kromě jiného chránila občany před černým
trhem s mnohdy toxickou marihuanou z tzv. indoorových pěstíren, která
je navíc mnohdy koncentrovaná pouze na omamný kanabinoid THC způsobující psychotizující reakce. Laboratoř
Alberta Hoffmana v Edukativní konopné klinice rovněž občanům konopí řádně zpracovávala
a klinika především vzdělávala laickou a odbornou veřejnost. Na Valné hromadě
zřizovatelů Edukativní konopné kliniky 11.5.2011 stěžovatel z důvodů
celkového vyčerpání a opětovné kriminalizace a žalob předal funkce ve
statutárních orgánech Konopí je lék,o.s. a Ateliér ALF,o.s. a od června 2011
byl v pracovní neschopnosti a následně v plném invalidním důchodu.
Policie na začátku roku 2012 Edukativní konopnou kliniku zlikvidovala a majetky
zkonfiskovala. Stížnosti právního zástupce poškozených nevládních organizací
realizujících výzkum „Konopí je lék“, tedy společností, jichž je stěžovatele
členem, jsou uvedeny v příloze 3.
9) Stěžovatel doplňuje,
že žádné české veřejnoprávní (a soukromé) medium nežádalo prošetření spáchaných
zločinů (viz You Tube - dokument Konopné pašije a klip Konopí je lék) a
nekonfrontovalo ústavní činitelé a vysoké úředníky státních orgánů před
tragickými důsledky jejich rozhodnutí včetně důsledků řádně nenotifikovaného
zákona o návykových látkách, na což stěžovatel (ve svůj neprospěch) opakovaně upozorňoval
prezidenta, vládu a parlament a osobně a velmi podrobně pak ministryni pro
korupci (právnička). Veřejnoprávní (a soukromá) media mlčela i přes benefiční
koncerty, dokumentární filmy či masivní protesty občanů, žádající ministra
spravedlnosti věc řádně vyšetřit a vysvětlit jednání státních orgánů, viz http://zadame.blogspot.cz/
10) Stěžovatel souhlasí, aby Soud tuto stížnost
případně sloučil s první stížností.
II.
Závěr
11)
Na základě výše uvedeného žádá stěžovatel
Soud, aby
a.
přijal
tuto stížnost za přípustnou a
b. shledal, že vůči stěžovateli Česká republika
porušila čl. 6, 8, 9, 11 Úmluvy a přiznal stěžovateli přiměřené odškodnění. Pokud by Soud dle doloženého shledal porušení dalších
článků Úmluvy jako je čl. 2 a
3, články 13, 14 a
zejména pak čl. 17, nechť tak rozhodne.
Přílohy:
Příloha 1. Obžaloba Státním zastupitelstvím
v Prostějově ze dne 28.3.2011,
Č.j. 1 ZT 244/2010-59 projednávaná Okresním soudem v Prostějově
pod č.j. 2 T 65/ 2011
Příloha 2. Usnesení Okresního státního
zastupitelství v Prostějově z 27.9. 2012,
č.j. 1 ZT 244/2010-214
Příloha 3: Stížnosti na rozhodnutí státního
zastupitelství v Prostějově z 5.10.2013
od advokátky stěžovatele a právního zástupce poškozených občanů
a nevládních organizací realizujících výzkum „Konopí je lék“
Příloha 4: Usnesení Krajského státního
zastupitelství v Brně ze dne 21.10.2012,
č.j. 5 KZT 46/2012-19
Příloha 5: Stížnost na zamítavé rozhodnutí
Krajského státního zastupitelství
v Brně Ústavnímu soudu ČR ze dne 24.12.2012 s dodatkem z 6.2.2013
Příloha 6: Usnesení Ústavního soudu ze dne
29.5.2013, č.j. IV. ÚS 4859/12
Stížnost byla zpracovávána od 17.listopadu k oslavě Dne
lidských práv 10.prosince
[1] Stála jurikatura
od rozsudku Soudního dvora ve věci C-194/94 CIA,
bod 54.
[2] Ustanovení zákona
č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, týkající se povolení k zacházení s
návykovými látky a zakazující pěstování konopí.
[3] Čl. 10 dost. 1
směrncie 98/34/ES.
[4] Rozsudek SDEU ve věci 34/73 Variola
[5] Sněmovní tisk 590/0;
http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=590&CT1=0
[6] ec.europa.eu/enterprise/tris
rubrika „search by number…“
[7] Nicméně odůvodnění odkazem na knihu
Karla Čapka, Povídky z druhé kapsy. Soud pana Havleny,
si zaslouží pochvalu.
