Ústavní soud České republiky
Joštova 8
660 83 Brno 2
e-mail: podani@usoud.cz
ad sp.zn.: IV.ÚS 3238/16
Jednou!
Stěžovatel: Mgr. Dušan Dvořák, nar. 12.01.1962,
bytem Tylova
963/2, 772 00 Olomouc
právně
zastoupen Pavlem Andrlem, advokátem
IČ: 73630691
se sídlem
Kratochvílova 624/43, 750 02 Přerov
zapsán u ČAK
v Praze pod evidenčním číslem 13943
ID datové
schránky eig7hmq
Účastník řízení: Nejvyšší soud
Krajský soud
v Brně
Okresní soud v
Prostějově
trestní
řízení
Oprava
ústavní stížnosti
(podaná
v záchovné lhůtě proti usnesení Nejvyššího soud sp. zn. 6 Tdo 323/2016 ze dne
31.5.2016, proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 5 To 317/2015, ve věci rozsudku Okresního
soudu v Olomouci ze dne 26.05.2015, č.j. 3 Nt 1151/2014-411)
Přílohy: - plná moc
- usnesení Okresního soudu v Prostějově
sp. zn. 3 Nt 1151/2014 ze dne 26. 5. 2015
- usnesení Krajského soudu v Brně sp.
zn. 5 To 317/2015 ze dne 14. 10. 2015
- usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 323/2016 ze dne 31.5.2016
- dále dle textu
Není stanovena poplatková
povinnost.
I.
1. Stěžovatel
podal dne 28.9.2016 ústavní stížnost, na základě čehož byl informován, že návrh
je registrován pod sp.zn. IV.ÚS
3238/16.
2. S
ohledem na tuto skutečnost zjistil právní zástupce stěžovatele, že v ústavní
stížnosti došlo k několika formálním chybám, zejména v podobě chybného označení
stěžovatele a chybného označení rozhodnutí Nejvyššího soudu, které vznikly v
důsledku pravopisných chyb vzniklých při psaní textu.
3. Za
tyto formální nedostatky se stěžovatel spolu s právním zástupcem stěžovatele
omlouvají. Vzhledem k tomu proto dochází k upřesnění návrhu tak, aby bylo
vše uvedeno do souladného stavu.
4. Předně
je třeba upřesnit, že stěžovatelem v této věci je Mgr. Dušan Dvořák, nar.
12.01.1962, a napadá následující rozhodnutí: usnesení Okresního soudu
v Prostějově sp. zn. 3 Nt 1151/2014 ze dne 26. 5. 2015, usnesení Krajského
soudu v Brně sp. zn. 5 To 317/2015 ze dne 14. 10. 2015, usnesení
Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 323/2016 ze dne 31.5.2016.
II.
1. V dané věcí navíc stěžovatel oproti původní
ústavní stížnosti navrhuje předložit přiložené předběžné otázky Soudnímu dvoru
Evropské unie.
2. Z pohledu výkladu pojmu soudu členského
státu dle čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie lze vyhodnotit, že není
sporu o tom, že soudem členského státu je také Ústavní soud.
3. Stěžovatel již několikrát žádal předložení
zmíněných předběžných otázek, avšak jeho žádosti nebylo vyhověno, a to bez
dostatečného odůvodnění. Ovšem Ústavní soud již konstatoval, že nepoložení
předběžné otázky může představovat porušení ústavně zaručených práv.
4. Dle názoru stěžovatele se tomu tak stalo v
jeho případě. Dovolací soud nepoložil předběžnou
otázku ESD svévolně,
tedy v rozporu s principem právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy České
republiky). Ústavní soud uvedl, že za výkon svévole považuje i takové jednání
soudu poslední instance aplikujícího normy komunitárního práva, které zcela
opomene položit si otázku, zda by měl soud vznést předběžnou otázku k ESD, a
její nepoložení řádně neodůvodní včetně posouzení výjimek, které vypracoval ve
své judikatuře ESD. Jinými slovy, jde o případ, kdy soud nebere vůbec v potaz
pro něj závaznou existenci kogentní úpravy obsažené v článku 234 Smlouvy o
založení Evropských společenství (sp. zn. II. ÚS 1009/08 ze dne 8. 1. 2009, sp.
zn. II. ÚS 2504/10 ze dne 11. 9. 2012, sp.zn.
sp.zn. Pl. ÚS 50/04 ze dne 8.3.2006)
5. Ústavní soud je jediným, kdo může zvrátit
mylnou argumentaci ve věci porušení čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie a
nepoložení předběžné otázky, kterou již soud argumentoval v rámci řízení před všemi
stupni obecných soudů.
III.
1. Stěžovatel opravuje vzhledem k formálním
chybám v ústavní stížností její petit následovně:
Stěžovatel navrhuje, aby
Ústavní soud v souladu s ustanovením § 82 odst. 2, písm. a), a § 82 odst.
3, písm. a), zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním osudu, pro porušení práva na
spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních prav a svobod a čl. 90 Ústavy
České republiky a pro porušení práva vlastnit majetek a domáhat se ochrany
tohoto vlastnictví dle čl. 11 odst.1 Listiny základních práv a svobod, přijal
následující
N Á L E Z,
jímž zruší:
a) usnesení
Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 3 Nt 1151/2014 ze dne 26. 5. 2015,
b) usnesení
Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 317/2015 ze dne 14. 10. 2015,
c) usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 323/2016 ze dne 31.5.2016.
2. S ohledem na výše uvedené stěžovatel dále
navrhuje předložit předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie, jejichž
formulaci stěžovatel přikládá k tomuto podání.
Dne
10.10.2016
Mgr. Dušan Dvořák
i.s. Pavel Andrle,
advokát
MGR. PAVEL ANDRLE
ADVOKÁT
ZAPSÁN V SEZNAMU ADVOKÁTŮ ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMORY POD EV. Č. 13943
Elektronicky s uznávaným elektronickým podpisem!
Ústavní soud České republiky
Joštova 8
660 83 Brno 2
e-mail: podani@usoud.cz
Jednou!
Stěžovatel: David Dvorský, nar. 12.01.1972,
bytem Tylova 963/2, 772 00 Olomouc
právně zastoupen Pavlem Andrlem, advokátem
IČ: 73630691
se sídlem Kratochvílova 624/43, 750 02 Přerov
zapsán u ČAK v Praze pod evidenčním číslem 13943
ID datové schránky eig7hmq
Účastník řízení: Nejvyšší soud
Krajský soud v Brně
Okresní soud v Prostějově
trestní řízení
Ústavní stížnost
(podaná v záchovné lhůtě proti usnesení Nejvyššího soud sp. zn. 6 Tdo 333/2016 ze dne 31.5.2016,
proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 5 To 317/2015,
ve věci rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 26.05.2015, č.j. 3 Nt 1151/2014-411)
Přílohy: - plná moc
- usnesení Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 3 Nt 1151/2014 ze dne 26. 5. 2015
- usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 317/2015 ze dne 14. 10. 2015
- usnesení Nejvyššího soud sp. zn. 6 Tdo 333/2016 ze dne 31.5.2016
- dále dle textu
Není stanovena poplatková povinnost.
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 1 (CELKEM 1 1 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
I.
1. Usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 317/2015 ze dne 14. 10. 2015 byla dle § 148,
odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta jako nedůvodná stížnost proti usnesení Okresního
soudu v Prostějově sp. zn. 3 Nt 1151/2014 ze dne 26. 5. 2015 o ochranném opatření ve formě
zabrání věci podle § 104 odst. 1 trestního zákoníku.
Toto tvrzení navrhuji prokázat usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 317/2015 ze dne
14. 10. 2015, usnesení Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 3 Nt 1151/2014 ze dne
26. 5. 2015.
2. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel dovolání, ve kterém navrhoval, aby dovolací
soud usnesení obou instancí zrušil a věc vrátil soudu odvolacímu k dalšímu řízení. Dovolací soud
však dovolání stěžovatele odmítl usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 333/2016 ze dne
31. 5. 2016.
Toto tvrzení navrhuji prokázat usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 333/2016 ze dne
31.5.2016.
3. Dle § 72 odst. 1 písm. a), zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, se stěžovatel rozhodl
využít svého ústavně zaručeného práva k podání ústavní stížnosti z důvodu, že pravomocnými
usneseními obecných soudů, jak jsou vpředu označeny, bylo porušeny jeho základní práva a
upřeny svobody zaručené ústavním pořádkem.
4. Ve věci stěžovatel namítá, že výše označené soudní orgány porušily ústavně zaručené právo
stěžovatele zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod, který zaručuje právo vlastnit
majetek, vlastnickému právu každého přisuzuje stejný zákonný obsah i ochranu a jeho nucené
omezení připouští pouze ve veřejném zájmu a na základě zákona, jakož i legitimní očekávání
nabytí majetku.
5. Dále stěžovatel namítá porušení ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu (čl. 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod), kdy soudy současně s tím nedostály ani své ústavní
povinnosti uložené jim článkem 90 úst. zák. č. 1/1993 Sb., a to ve spojení s právem na
spravedlivý proces garantovaný ve čl. 6 odst. 1. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod (dále též „Úmluva“).
6. Byť si je stěžovatel vědom konstantní judikatury Ústavního soudu, který dlouhodobě
zdůrazňuje, že „Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti výkladu a aplikace
podústavního práva, věcné nesprávnosti či nerespektování jednoduchého práva ani k nápravě
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 2 (CELKEM 1 1 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
zjevných chyb, kterých se obecné soudy dopustí, neboť tím by byl Ústavní soud staven do role
pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není“ (k tomu srov. nálezu Ústavního
soudu sp. zn. IV.ÚS 512/12, nález sp. zn. IV. ÚS 2040/12), tak je stěžovatel zároveň
přesvědčen, že došlo k tak závažnému porušení práva na spravedlivý proces a dalších jeho
základních práv a svobod, že není možné dosáhnout sanace jiným způsobem, nežli podáním
ústavní stížnosti.
7. Podle judikatury Ústavního soudu v obdobných věcech, „může-li mít evidentní pochybení
obecného soudu důsledky pro výsledek řízení, nemůže Ústavní soud rezignovat na přezkum
napadeného rozhodnutí z hlediska článku 36 odst. 1 Listiny a v této souvislosti musí zvažovat
dosah ustanovení článku 4 Ústavy, podle něhož jsou základní práva a svobody pod ochranou
soudní moci [srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 750/06 ze dne 6. 6. 2007 (N 93/45 SbNU 335), odst.
11., sp. zn. II. ÚS 2411/08 ze dne 12. 2. 2009 (N 28/52 SbNU 275), sp. zn. II. ÚS 3170/09 ze
dne 7. 10. 2010 (N 208/59 SbNU 57), nález sp. zn. IV. ÚS 2040/12 ze dne 12. 12. 2012].“
8. Na základě výše uvedené předešlé judikatury Ústavního soudu je stěžovatel názoru, že Ústavní
soud je v tomto případě povolán k odstranění závažných pochybení rozhodnutí obecných soudů
na bázi porušení ústavních předpisů, když je přesvědčen, že jeho ústavní stížnost nemůže být
zjevně neopodstatněná a vyžaduje sofistikované vyjádření Ústavního soudu.
II.
1. Jedním z klíčových bodů celého případu stěžovatele je neexistující zákonná úprava pro
stanovení postupů při zjišťování obsahu THC v rostlinách konopí, a to ve vztahu k postupům
OČTŘ, které jsou do značné míry projevem libovůle, byť se jedná o naplnění formálních
znaků skutkové podstaty trestného činu. Že v této věci zcela chybí judikatura a výklad,
byť výsledky obsahu THC v konopí dle odlišných vzorků k měření mohou být až 100 násobně
odlišné, konstatoval dne 21. 4. 2016 č. j. Zin 38/2016 i předseda Nejvyššího soudu, avšak
k tomuto a k dalším napadaným skutečnostem se Nejvyšší soud vůbec nevyjádřil. Takové
jednání je pak v rozporu nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, a ze dne
26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, které určily, že soud povinen náležitě odůvodnit své rozhodnutí.
2. Definice konopí je také v rozporu se základními zásadami trestního řízení. Totiž zákon č.
167/1998 Sb., o návykových látkách v § 2, písm. f) používá tři zcela odlišné definice
konopí, z čehož se mimo jiné odvíjí i způsob měření THC, kdy zákon definuje rostlinu konopí
a) jako kvetoucí vrcholík, b) plodonosný vrcholík a c) celou nadzemní část rostliny z rodu
konopí, jejíž součástí je vrcholík.
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 3 (CELKEM 1 1 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
3. Z každé části rostliny však lze dojít k extrémním rozdílům účinné látky, což je
doloženo nákladnou srovnávací studií Open Royal Academy, kterou prováděl znalec doc. RNDr.
Peter Ondra, CSc.
4. Je třeba se tázat, zdali zmíněná definice naplňuje zásadu nullum crimen sine lege certa, resp.
zdali je takové vyjádření dostatečně určité a podrobné, aby jednající neměl pochybnosti o tom,
kdy a za jakých podmínek se jeho chování stává trestným.
5. Totiž z definice konopí lze dospět ke třem různým závěrům, co je to konopí, a podle
tohoto závěru je možné dále postupem, kterým se zjišťuje obsah THC, dovodit, že
lze ve výsledku dojít k úplně rozdílným závěrům o obsahu THC v jednotlivých
částech rostliny, protože v kvetoucím nebo plodonosném vrcholíku konopí je nejvyšší
koncentrace THC, stonek a kořen obsahují mnohem méně THC než vrcholík (květ), když tento
rozdíl může být i stonásobný (!).
6. Dalším problém je i nejednotnost postupů příslušných expertních orgánu pro měření obsahu
THC v konopí v rámci trestního řízení, čehož je důkazem sdělení ředitele Kriminalistického
ústavu ze dne 31.1.2013 č.j. KUP-1803-1/ČJ-2013-2303MR, že OČTŘ měří obsah THC podle
toho, k jakému účelu jej kdo pěstuje, že OČTŘ neměří dle trestní definice konopí dané do
5.1.2012 nařízením č. 455/2009 Sb., ale dle § 2 písmeno d) ZoNL (bez uvedení konkrétní ze tří
odlišných definic), protože vládní nařízení č. 455/2009 Sb. určené pro trestní právo je
podzákonná norma! Závěrem tak je, že v každém kraji se konopí měří jinak, což je opravdu
nepřípustné a je nutno takové postupy označit za nezákonné a za projevy libovůle.
7. Nadto, všechno poměrně komplikuje i evropská úprava, Nařízení Komise (ES) č. 1122/2009,
kteréžto představuje obecně závazný, přímo aplikovatelný předpis, podle kterého je nutno
postupovat při zjišťování obsahu THC v konopí. Na tom nic nemění charakter nařízení, který se
zaměřuje na úpravu určité oblasti, avšak nabízí zcela zjevně zákonnou resp. dokonce zákonu
nadřazenou metodu, která umožňuje zjištění obsahu THC v konopí, přičemž tato metoda je
obecně závazná, a to díky úpravě pomocí aktu obecné povahy, závazného ve všech
svých částech a bezprostředně použitelného v každém členském státě. Na okraj je
třeba vyzdvihnout skutečnost, že v metodice je určeno množství, místo a doba sběru, charakter
směsi k měření a jeho určení, limitní termín zrání atd..
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 4 (CELKEM 1 1 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
8. Je nezbytné doplnit, že dochází-li k měření THC, mělo by případné zjištění o obsahu THC
být ověřitelné, resp. přezkoumatelné, neboť dochází k naplnění formálních znaků
trestného činu. Avšak postupuje-li se bez jednoznačného a závazného popisu
vzorku – části konopí, která se má měřit, tak o přezkoumatelnosti tohoto pokusu
(měření THC) je nutno silně pochybovat. Při měření THC je pak možné dojít k zcela
odlišným závěrům o obsahu THC, jak ostatně dokazuje i výše zmíněné vyjádření ředitele
Kriminalistického ústavu, který konstatuje, že obsah THC se měří podle toho, k jakému účelu jej
kdo pěstuje, i toto zřejmě nenaplňuje výše zmíněnou ústavní zásadu.
9. Nepochybně tak otázka, zda tyto rostliny konopí jsou či nejsou opravdu škodlivé (z hlediska
obsahu THC), zda je správně naměřeno množství THC v rostlinách, zda je opravdu správně
použit způsob, jakým se stanovuje množství THC v té které rostlině, zda jsou tyto závěry
správné, výpočet je správný a je k tomu použita správná právní norma, představuje kruciální
problém v rámci zmíněného trestného činu a nelze jej podceňovat. Nadto, je oprávněným
požadavkem nejen stěžovatele, ale i celé společnosti, aby postupy pro zjišťování trestní
odpovědnosti bylo naprosto a vždy jednotné.
III.
1. Další klíčovým problémem je poměrně zvláštní postup Nejvyššího soudu, neboť tento se nikterak
nevyjadřuje k námitkám stěžovatele týkajících se skutečnosti, zdali konopí je či není prekurzor, a to i
když stěžovatel v podaném dovolání poměrně rozsáhle argumentuje a vysvětluje, proč konopí
prekurzorem nemůže být.
2. To by snad nebylo samo o sobě natolik zvláštní, byť to lze považovat za zásah do práv
stěžovatele, nicméně je třeba v této souvislosti zhodnotit dosavadní praxi dovolacího soudu,
který rozhodnutím ze dne 23.7.2006 sp.zn. 3 Tdo 687/2006 určil, že konopí není prekurzor,
na což navázal i Ústavní soud nálezem sp.zn. II. ÚS 254/08 z 18. 11. 2008, a to proto, že
pěstování konopí není výroba drog „protože konopí je již samo o sobě omamnou a psychotropní
látkou, není pěstování konopí samo o sobě výrobou drog.“
3. Nejvyšší soud však rozhodnutím sp.zn. 8 Tdo 1231/2011 bez důkazu ve spisu a rozsudcích a
v naprostém rozporu s jeho předchozí praxí rozhodl, že stěžovatel vyráběl z konopí THC (a
porušoval § 15 písm e) ZoNL) a rozhodl, že konopí je prekurzor. Žádný takový důkaz,
že stěžovatel vyráběl THC, však neexistoval a okresní, ani krajský soud toto neuvedl
v rozsudcích.
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 5 (CELKEM 1 1 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
4. Pokud jde o přírodovědný důkaz, že konopí není prekurzor, toto rovněž uvádí soudně znalecký
posudek Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ze dne 10. 8. 2015 č. 1/1-
2015 podepsaný prof. RNDr. Zdeňkem Dvořákem, DrSc., Ph.D. a schválený děkanem fakulty
prof. RNDr. Ivo Frébortem, CSc., Ph.D. Tito znalci rovněž potvrdili studiemi doložená tvrzení
znalců doc. RNDr. Petera Ondry, CSc. a doc. Lumíra Hanuše, DrSc. o zcela odlišném obsahu
THC v odlišných vzorcích – částech konopí, což je uvedeno společně na http://univerzitapalackeho.
blogspot.com/
IV.
1. Obecné soudy se nijak zvlášť nezabývaly otázkou okolností vylučujících protiprávnost, a to
přípustného rizika, která však hraje poměrně významnou roli. Nepochybně hodnocení, zda došlo
k naplnění okolnosti vylučujících protiprávnost, není otázka, kterou by se měl zajímat Ústavní
soud, nicméně v daném případě dochází zásahu do základních práv a svod tím, že obecné soudy
tento institut nedostatečně posoudily.
2. Dále, otázku výzkumu a přípustného rizika jako okolnost vylučující protiprávnost dle § 31
trestního zákoníku je nutno spojit se závěrem, že ochranné opatření bylo uloženo v rozporu se
zákonem.
3. Problematiku výzkumu a přípustného rizika jako okolnost vylučující protiprávnost, tedy faktický
střet těchto dvou práv, kdy je v důsledku definovaného jednání vyloučeno trestněprávní, resp.
protiprávní hodnocení tohoto jednání, je třeba dle názoru stěžovatele vyložit a aplikovat na jeho
případ. Otázka protiprávnosti jednání je totiž základním předpokladem pro vydání ochranného
opatření zabráním věci.
4. K prokázání toho, že jeho jednání nebylo protiprávní, navrhoval stěžovatel řadu
svědků. Soudy obou instancí však navrhované důkazy neprovedly. Navrhování svědci se měli
vyjádřit mimo jiné k výzkumu stěžovatele, k povaze pozitivních léčebných účinků konopí,
k případné škodlivosti konopí a k nesprávnému způsobu měření obsahu THC v konopí.
5. Je třeba připomenout, že existují oblasti lidských činností, ve kterých je možno hovořit o riziku,
resp. ve kterých je nutné činit důležitá rozhodnutí. Podobně je tomu i v oblasti výzkumu, který
prováděl stěžovatel, jelikož je celosvětovým trendem uvolňování regulace spojené s pěstováním
konopí. Ze strany tuzemských zákonodárců však doposud nejsou činěny vstřícné kroky k nižší
regulaci na trhu s léčebným konopím, avšak stěžovatel je přesvědčen, a to na základě dnes již
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 6 (CELKEM 1 1 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
obecných znalostí, ale rovněž na základě celé řady prokazatelných výzkumů, že konopí má
pozitivní účinky pro lidské zdraví.
6. Soudy se proto měly v rámci posuzování přípustného rizika zabývat otázkou škodlivosti
vydaných rostlin, měly zkoumat, zda je správně zvolena metoda výpočtu THC v rostlinách, měly
zkoumat povahu jednání stěžovatele, tj. zda se jednalo o výzkum, který vylučuje protiprávnost,
či trestnou činnost. K tomuto všemu se měli odborně vyjádřit navržení svědci, které soudy
odmítly vyslechnout s odůvodněním, že je to nadbytečné.
7. Nezbytné je uvést, že i dle zákonné definice jsou omamné a psychotropní látky nebezpečné jen
za určitých okolností, nikoliv vždy: Omamnými a psychotropními látkami jsou takové látky, u
kterých vzniká nebezpečí chorobného návyku nebo psychických změn nebezpečných pro
společnost nebo pro toho, kdo je opakovaně bez odborného dohledu používá, a jsou uvedeny v
seznamech těchto látek [srov. § 2 písm. a) cit. zákona č. 167/1998 Sb., dále srov. přílohy č. 1
až 7 k tomuto zákonu.
8. Je tedy zjevné, že soudy prvního a následně i druhého stupně stěžovateli
neumožnily prokazovat, že jednal v souladu s § 31 trestního zákoníku, kdy pěstoval
a zpracovával konopí, a to z důvodu výzkumu a pro léčebné účely, byť splnění
podmínek přípustného rizika jako okolnosti vylučující protiprávnost je objektivně nanejvýš
pravděpodobné, přičemž stěžovatel je o splnění těchto podmínek přesvědčen.
9. Bez vědecké a výzkumné činnosti stěžovatele by nemohlo docházet ke zkoumání jednotlivých
druhů rostlin konopí a jejich pozitivních zdravotních účinků, přičemž právě bez těchto
výzkumných kroků by nemohlo dojít k vědeckotechnickému pokroku. Již výše byl zmíněn
celosvětový trend, tudíž je velmi pravděpodobné, že konopí se dříve či později bude ve větší
míře využívat k léčebným účelům.
10. Kromě jiných podmínek přípustného rizika je třeba vyzdvihnout právě skutečnost, že stěžovatel
všechny kroky nečinil za vidinou ekonomického zisku, nýbrž to činil v duchu užitku celé
společnosti. Neměl v úmyslu distribuovat konopí na černém trhu k šíření toxikomanie, nýbrž za
účelem výzkumu pozitivních vlastností rostliny konopí nikoli obsahu THC. Tudíž hrozící škoda,
která by zde mohla vzniknout byla minimální, lépe řečeno téměř nulová.
11. Od vědeckých poznatků, na kterých je postavena trestnost pěstování konopí se stěžovatel
odchýlil, jelikož normovaný stav vědeckého poznání byl již prokazatelně překonán. Pěstování
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 7 (CELKEM 1 1 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
konopí nenarušuje právem chráněný zájem na ochranu společnosti před
toxikomanií, pokud je pěstováno a zpracováváno odborným způsobem a zároveň
používáno na výzkum a léčbu. Zde je společenská prospěšnost léčebného konopí mnohem
vyšší, než případná míra rizika.
12. Soud prvního stupně však konstatuje, že: Otázka léčivých účinků konopí, zda se jedná o rostlinu
škodlivou či nikoli, není otázka, kterou má řešit soud v rámci řízení o zabrání věci….Otázka jeho
léčivých účinků tak není předmětem řízení. Pokud však soud má v úmyslu uložit ochranné
opatření zabrání věci dle § 101 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, tak toto jsou přesně otázky,
které řešit musí.
13. Stěžovatel je tak přesvědčen o tom, že zabrané věci byly určeny pro výzkum a jeho jednání bylo
zcela v intencích § 31 trestního zákoníku, tedy nedopustil se trestně právního jednání, zabrané
věci nepochází z trestné činnosti a rozhodně nejsou společensky nebezpečné a neohrožují
bezpečnost lidí.
V.
1. Dané řízení je navíc celkově poznamenáno vskutku neblahou skutečnosti, totiž stěžovatel byl
nejdřív shledán nepříčetným, a proto došlo k zastavení trestního řízení. Jinými slovy, bylo
konstatováno, že u stěžovatele byla vyloučena příčetnost v době spáchání trestného činu, což
znamenalo, že není trestně odpovědný, a tedy nebyla prokázána vina stěžovatele způsobem,
který předvídá trestní právo, proto na něj nelze hledět jako na odsouzeného.
2. To, že stěžovatel byl shledán nepříčetným, však má velmi neblahý vliv na život stěžovatele. O to
víc, když se musí neustále podrobovat znaleckému zkoumání týkající se jeho ovládacích a
rozpoznávacích schopností. Mnohem zásadnější skutečností je to, že stěžovatel se musel bránit,
aby dosáhl toho, že své ovládací a rozpoznávací schopnosti nemá natolik oslabeny, aby
nedokázal posoudit následky svého jednání.
3. Za daných okolnosti došlo k zastavení řízení v důsledku údajné nepříčetnosti stěžovatele, a tedy
stěžovateli nebyla dokázaná vina za trestný čin, ze kterého byl obviňován, ale rovněž to
vytvořilo překážku věci rozsouzené.
4. To má však ústavněprávně významné následky, stěžovatel se totiž nemohl domáhat toho, že
jeho jednání bylo zcela v souladu s právním řádem a sám sebe plně „očistit“ od trestního
obvinění. Navíc, pokud by výsledkem trestního řízení nebylo zastavení řízení v
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 8 (CELKEM 1 1 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
důsledku nepříčetnosti, ale naopak pravomocné zproštění viny, potom by bylo zcela
vyloučeno zabrání věci, jak je činěno v daném případě.
5. Domohl-li by se stěžovatel zproštění viny, pak by vztah k údajnému trestnému činu zcela
vymizel, podobně i tvrzený požadavek na zajištění bezpečnosti lidí nebo majetku, popř.
společnosti by zcela ztratil smysl.
6. Avšak všechny tyto skutečnosti mají v daném případě vliv a je třeba je velmi detailně zhodnotit
ve vztahu k okolnosti vylučující protiprávnost – přípustného rizika a krajní nouze.
7. Označení podobných námitek za zjevně neopodstatněné tak, jak to zdejší soud učinil v
předchozích ústavních stížnostech stěžovatele, je neadekvátní a nepřiléhavý přístup orgánu,
který má dohlížet na ústavnost a na ochranu základních práv a svobod občanů ČR. Je proto
nanejvýš důležité, aby se Ústavní soud věcí stěžovatele důsledně zabýval a aby mu nabídl i
dostatečné odůvodnění k jím uplatněným námitkám.
8. Dostatečné odůvodnění je právem nejen stěžovatele, ale i zárukou, že výkon spravedlnosti není
arbitrární, neprůhledný a že rozhodování soudů je kontrolované veřejností.
VI.
1. Zákonné ustanovení § 101 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku sice dovoluje zabavení věci z
důvodu, že věc ohrožuje bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo hrozí
nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu. Je však třeba zdůraznit, že v daném případě
soud zcela rezignoval na dostatečné odůvodnění znaku „ohrožení bezpečnosti lidí“, jež zde
přichází v úvahu. Navíc, i v tomto případě musí jít o „věc nebo jinou majetkovou hodnotu
uvedenou v § 70 odst. 1“, tedy věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která může být předmětem
trestu propadnutí věci, soudy tedy měly přezkoumat, zdali jsou splněny podmínky pro
propadnutí věci.
2. Samotná skutečnost, že se jedná o rostlinu konopí, která může být za určitých okolnosti
nebezpečná, nebo zneužitelná, neznamená, že je nebezpečná a zneužita v tomto
konkrétním případě. S tímto se soudy vůbec nevypořádaly, což je však zásadní problém.
3. Podstatnou skutečností je i to, že řízení bylo zastaveno a následné zabavení věcí vyvolává
dojem viny stěžovatele, avšak to je naprosto nepřípustné a nelze dovolit takové zásahy do
ústavně zaručené zásady - presumpce neviny.
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 9 (CELKEM 1 1 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
4. Z judikatury ESLP plyne, že presumpce neviny je porušena, jestliže rozhodnutí soudu nebo
vyjádření veřejného činitele ohledně osoby obviněné z trestného činu odráží názor, že tato
osoba je vinna, ještě předtím, než byla její vina prokázána zákonným způsobem. I když vina
není formálně konstatována, postačí existence určité úvahy naznačující, že daný soud nebo
činitel pohlíží na obviněného jako na vinného. Zásadní rozdíl je třeba činit mezi tvrzením, že
někdo je pouze podezřelý ze spáchání nějakého trestného činu, a jasným prohlášením, že se
dotyčná osoba dopustila daného činu, aniž by byla pravomocně odsouzena [Khuzhin a další
proti Rusku, rozsudek, 23. 10. 2008, č. 13470/02, § 94].
5. Podobně lze toto spojit i se zásadou přiměřenosti v trestním řízení, podle které by OČTŘ měly
při provádění úkonů trestního řízení postupovat tak, aby se do práv osob, jichž se takové úkony
týkají, zasahovalo jen v odůvodněných případech na základě zákona v nezbytné míře pro
zajištění účelu trestního řízení, resp. aby nebylo zasahováno do základních práv a svobod
občana, což však v daném případě bylo, když nebyly dostatečně zhodnoceny argumenty
stěžovatele týkající se dané věci, spíše je na něj pohlíženo jako na vinného, i když trestní stíhání
bylo zastaveno.
VII.
1. Lze shrnout, že jak OČTŘ, tak i soudy se dopustily ve stěžovatelově případě celé řady
pochybení, jež však mají zásadní dopady do jeho sféry základních práv a svobod, které tímto
byly porušeny a které citelně zasahují do života stěžovatele.
2. Nelze přehlédnout, že smyslem jednání stěžovatele není a ani nebylo šíření toxikomanie, tedy
činnost předvídaná skutkovou podstatou trestného činu, ze kterého byl stěžovatel obviňován,
nýbrž snaha o výzkum a využití pozitivních účinků rostliny konopí na lidské zdraví a život. Jistě
tak stěžovatel nenaplnil smysl a cíl tohoto trestného činu, jímž je právě zneužití rostliny konopí,
resp. její účinné látky THC.
3. Na stěžovatele je rovněž pohlíženo jako na vinného, a to i díky zabrání věci, které budí dojem,
že stěžovatel je skutečně pravomocně odsouzen, což však není v souladu s realitou a je v
rozporu se zásadou presumpce neviny.
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 10 (CELKEM 11 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
4. Stěžovateli tak byly zabrány věci, které nenaplňují zákonné podmínky pro takové zabrání, ať už
se jedná o ustanovení § 101 TZ ve spojení s ustanovením § 70, nebo jde o okolnost vylučující
protiprávnost, jejíž prokázání bylo stěžovateli znemožněno.
VIII.
1. S ohledem na výše uvedené skutečnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud v souladu
s ustanovením § 82 odst. 2, písm. a), a § 82 odst. 3, písm. a), zákona č. 182/1993 Sb. o
Ústavním osudu, pro porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních prav a
svobod a čl. 90 Ústavy České republiky a pro porušení práva vlastnit majetek a domáhat se
ochrany tohoto vlastnictví dle čl. 11 odst.1 Listiny základních práv a svobod, přijal následující
N Á L E Z,
jímž zruší: a) usnesení Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 3 Nt 1151/2014 ze dne 26. 5. 2015,
b) usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 317/2015 ze dne 14. 10. 2015,
c) usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 333/2016 ze dne 31. 5. 2016.
Dne 28.9.2016
David Dvorský
i.s. Pavel Andrle, advokát
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 11 (CELKEM 11 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
MGR. PAVEL ANDRLE
ADVOKÁT
ZAPSÁN V SEZNAMU ADVOKÁTŮ ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMORY POD EV. Č. 13943
Elektronicky s uznávaným elektronickým podpisem!
Ústavní soud České republiky
Joštova 8
660 83 Brno 2
e-mail: podani@usoud.cz
Jednou!
Stěžovatel: David Dvorský, nar. 12.01.1972,
bytem Tylova 963/2, 772 00 Olomouc
právně zastoupen Pavlem Andrlem, advokátem
IČ: 73630691
se sídlem Kratochvílova 624/43, 750 02 Přerov
zapsán u ČAK v Praze pod evidenčním číslem 13943
ID datové schránky eig7hmq
Účastník řízení: Nejvyšší soud
Krajský soud v Brně
Okresní soud v Prostějově
trestní řízení
Ústavní stížnost
(podaná v záchovné lhůtě proti usnesení Nejvyššího soud sp. zn. 6 Tdo 333/2016 ze dne 31.5.2016,
proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 5 To 317/2015,
ve věci rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 26.05.2015, č.j. 3 Nt 1151/2014-411)
Přílohy: - plná moc
- usnesení Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 3 Nt 1151/2014 ze dne 26. 5. 2015
- usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 317/2015 ze dne 14. 10. 2015
- usnesení Nejvyššího soud sp. zn. 6 Tdo 333/2016 ze dne 31.5.2016
- dále dle textu
Není stanovena poplatková povinnost.
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 1 (CELKEM 1 1 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
I.
1. Usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 317/2015 ze dne 14. 10. 2015 byla dle § 148,
odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta jako nedůvodná stížnost proti usnesení Okresního
soudu v Prostějově sp. zn. 3 Nt 1151/2014 ze dne 26. 5. 2015 o ochranném opatření ve formě
zabrání věci podle § 104 odst. 1 trestního zákoníku.
Toto tvrzení navrhuji prokázat usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 317/2015 ze dne
14. 10. 2015, usnesení Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 3 Nt 1151/2014 ze dne
26. 5. 2015.
2. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel dovolání, ve kterém navrhoval, aby dovolací
soud usnesení obou instancí zrušil a věc vrátil soudu odvolacímu k dalšímu řízení. Dovolací soud
však dovolání stěžovatele odmítl usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 333/2016 ze dne
31. 5. 2016.
Toto tvrzení navrhuji prokázat usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 333/2016 ze dne
31.5.2016.
3. Dle § 72 odst. 1 písm. a), zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, se stěžovatel rozhodl
využít svého ústavně zaručeného práva k podání ústavní stížnosti z důvodu, že pravomocnými
usneseními obecných soudů, jak jsou vpředu označeny, bylo porušeny jeho základní práva a
upřeny svobody zaručené ústavním pořádkem.
4. Ve věci stěžovatel namítá, že výše označené soudní orgány porušily ústavně zaručené právo
stěžovatele zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod, který zaručuje právo vlastnit
majetek, vlastnickému právu každého přisuzuje stejný zákonný obsah i ochranu a jeho nucené
omezení připouští pouze ve veřejném zájmu a na základě zákona, jakož i legitimní očekávání
nabytí majetku.
5. Dále stěžovatel namítá porušení ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu (čl. 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod), kdy soudy současně s tím nedostály ani své ústavní
povinnosti uložené jim článkem 90 úst. zák. č. 1/1993 Sb., a to ve spojení s právem na
spravedlivý proces garantovaný ve čl. 6 odst. 1. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod (dále též „Úmluva“).
6. Byť si je stěžovatel vědom konstantní judikatury Ústavního soudu, který dlouhodobě
zdůrazňuje, že „Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti výkladu a aplikace
podústavního práva, věcné nesprávnosti či nerespektování jednoduchého práva ani k nápravě
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 2 (CELKEM 1 1 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
zjevných chyb, kterých se obecné soudy dopustí, neboť tím by byl Ústavní soud staven do role
pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není“ (k tomu srov. nálezu Ústavního
soudu sp. zn. IV.ÚS 512/12, nález sp. zn. IV. ÚS 2040/12), tak je stěžovatel zároveň
přesvědčen, že došlo k tak závažnému porušení práva na spravedlivý proces a dalších jeho
základních práv a svobod, že není možné dosáhnout sanace jiným způsobem, nežli podáním
ústavní stížnosti.
7. Podle judikatury Ústavního soudu v obdobných věcech, „může-li mít evidentní pochybení
obecného soudu důsledky pro výsledek řízení, nemůže Ústavní soud rezignovat na přezkum
napadeného rozhodnutí z hlediska článku 36 odst. 1 Listiny a v této souvislosti musí zvažovat
dosah ustanovení článku 4 Ústavy, podle něhož jsou základní práva a svobody pod ochranou
soudní moci [srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 750/06 ze dne 6. 6. 2007 (N 93/45 SbNU 335), odst.
11., sp. zn. II. ÚS 2411/08 ze dne 12. 2. 2009 (N 28/52 SbNU 275), sp. zn. II. ÚS 3170/09 ze
dne 7. 10. 2010 (N 208/59 SbNU 57), nález sp. zn. IV. ÚS 2040/12 ze dne 12. 12. 2012].“
8. Na základě výše uvedené předešlé judikatury Ústavního soudu je stěžovatel názoru, že Ústavní
soud je v tomto případě povolán k odstranění závažných pochybení rozhodnutí obecných soudů
na bázi porušení ústavních předpisů, když je přesvědčen, že jeho ústavní stížnost nemůže být
zjevně neopodstatněná a vyžaduje sofistikované vyjádření Ústavního soudu.
II.
1. Jedním z klíčových bodů celého případu stěžovatele je neexistující zákonná úprava pro
stanovení postupů při zjišťování obsahu THC v rostlinách konopí, a to ve vztahu k postupům
OČTŘ, které jsou do značné míry projevem libovůle, byť se jedná o naplnění formálních
znaků skutkové podstaty trestného činu. Že v této věci zcela chybí judikatura a výklad,
byť výsledky obsahu THC v konopí dle odlišných vzorků k měření mohou být až 100 násobně
odlišné, konstatoval dne 21. 4. 2016 č. j. Zin 38/2016 i předseda Nejvyššího soudu, avšak
k tomuto a k dalším napadaným skutečnostem se Nejvyšší soud vůbec nevyjádřil. Takové
jednání je pak v rozporu nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, a ze dne
26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, které určily, že soud povinen náležitě odůvodnit své rozhodnutí.
2. Definice konopí je také v rozporu se základními zásadami trestního řízení. Totiž zákon č.
167/1998 Sb., o návykových látkách v § 2, písm. f) používá tři zcela odlišné definice
konopí, z čehož se mimo jiné odvíjí i způsob měření THC, kdy zákon definuje rostlinu konopí
a) jako kvetoucí vrcholík, b) plodonosný vrcholík a c) celou nadzemní část rostliny z rodu
konopí, jejíž součástí je vrcholík.
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 3 (CELKEM 1 1 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
3. Z každé části rostliny však lze dojít k extrémním rozdílům účinné látky, což je
doloženo nákladnou srovnávací studií Open Royal Academy, kterou prováděl znalec doc. RNDr.
Peter Ondra, CSc.
4. Je třeba se tázat, zdali zmíněná definice naplňuje zásadu nullum crimen sine lege certa, resp.
zdali je takové vyjádření dostatečně určité a podrobné, aby jednající neměl pochybnosti o tom,
kdy a za jakých podmínek se jeho chování stává trestným.
5. Totiž z definice konopí lze dospět ke třem různým závěrům, co je to konopí, a podle
tohoto závěru je možné dále postupem, kterým se zjišťuje obsah THC, dovodit, že
lze ve výsledku dojít k úplně rozdílným závěrům o obsahu THC v jednotlivých
částech rostliny, protože v kvetoucím nebo plodonosném vrcholíku konopí je nejvyšší
koncentrace THC, stonek a kořen obsahují mnohem méně THC než vrcholík (květ), když tento
rozdíl může být i stonásobný (!).
6. Dalším problém je i nejednotnost postupů příslušných expertních orgánu pro měření obsahu
THC v konopí v rámci trestního řízení, čehož je důkazem sdělení ředitele Kriminalistického
ústavu ze dne 31.1.2013 č.j. KUP-1803-1/ČJ-2013-2303MR, že OČTŘ měří obsah THC podle
toho, k jakému účelu jej kdo pěstuje, že OČTŘ neměří dle trestní definice konopí dané do
5.1.2012 nařízením č. 455/2009 Sb., ale dle § 2 písmeno d) ZoNL (bez uvedení konkrétní ze tří
odlišných definic), protože vládní nařízení č. 455/2009 Sb. určené pro trestní právo je
podzákonná norma! Závěrem tak je, že v každém kraji se konopí měří jinak, což je opravdu
nepřípustné a je nutno takové postupy označit za nezákonné a za projevy libovůle.
7. Nadto, všechno poměrně komplikuje i evropská úprava, Nařízení Komise (ES) č. 1122/2009,
kteréžto představuje obecně závazný, přímo aplikovatelný předpis, podle kterého je nutno
postupovat při zjišťování obsahu THC v konopí. Na tom nic nemění charakter nařízení, který se
zaměřuje na úpravu určité oblasti, avšak nabízí zcela zjevně zákonnou resp. dokonce zákonu
nadřazenou metodu, která umožňuje zjištění obsahu THC v konopí, přičemž tato metoda je
obecně závazná, a to díky úpravě pomocí aktu obecné povahy, závazného ve všech
svých částech a bezprostředně použitelného v každém členském státě. Na okraj je
třeba vyzdvihnout skutečnost, že v metodice je určeno množství, místo a doba sběru, charakter
směsi k měření a jeho určení, limitní termín zrání atd..
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 4 (CELKEM 1 1 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
8. Je nezbytné doplnit, že dochází-li k měření THC, mělo by případné zjištění o obsahu THC
být ověřitelné, resp. přezkoumatelné, neboť dochází k naplnění formálních znaků
trestného činu. Avšak postupuje-li se bez jednoznačného a závazného popisu
vzorku – části konopí, která se má měřit, tak o přezkoumatelnosti tohoto pokusu
(měření THC) je nutno silně pochybovat. Při měření THC je pak možné dojít k zcela
odlišným závěrům o obsahu THC, jak ostatně dokazuje i výše zmíněné vyjádření ředitele
Kriminalistického ústavu, který konstatuje, že obsah THC se měří podle toho, k jakému účelu jej
kdo pěstuje, i toto zřejmě nenaplňuje výše zmíněnou ústavní zásadu.
9. Nepochybně tak otázka, zda tyto rostliny konopí jsou či nejsou opravdu škodlivé (z hlediska
obsahu THC), zda je správně naměřeno množství THC v rostlinách, zda je opravdu správně
použit způsob, jakým se stanovuje množství THC v té které rostlině, zda jsou tyto závěry
správné, výpočet je správný a je k tomu použita správná právní norma, představuje kruciální
problém v rámci zmíněného trestného činu a nelze jej podceňovat. Nadto, je oprávněným
požadavkem nejen stěžovatele, ale i celé společnosti, aby postupy pro zjišťování trestní
odpovědnosti bylo naprosto a vždy jednotné.
III.
1. Další klíčovým problémem je poměrně zvláštní postup Nejvyššího soudu, neboť tento se nikterak
nevyjadřuje k námitkám stěžovatele týkajících se skutečnosti, zdali konopí je či není prekurzor, a to i
když stěžovatel v podaném dovolání poměrně rozsáhle argumentuje a vysvětluje, proč konopí
prekurzorem nemůže být.
2. To by snad nebylo samo o sobě natolik zvláštní, byť to lze považovat za zásah do práv
stěžovatele, nicméně je třeba v této souvislosti zhodnotit dosavadní praxi dovolacího soudu,
který rozhodnutím ze dne 23.7.2006 sp.zn. 3 Tdo 687/2006 určil, že konopí není prekurzor,
na což navázal i Ústavní soud nálezem sp.zn. II. ÚS 254/08 z 18. 11. 2008, a to proto, že
pěstování konopí není výroba drog „protože konopí je již samo o sobě omamnou a psychotropní
látkou, není pěstování konopí samo o sobě výrobou drog.“
3. Nejvyšší soud však rozhodnutím sp.zn. 8 Tdo 1231/2011 bez důkazu ve spisu a rozsudcích a
v naprostém rozporu s jeho předchozí praxí rozhodl, že stěžovatel vyráběl z konopí THC (a
porušoval § 15 písm e) ZoNL) a rozhodl, že konopí je prekurzor. Žádný takový důkaz,
že stěžovatel vyráběl THC, však neexistoval a okresní, ani krajský soud toto neuvedl
v rozsudcích.
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 5 (CELKEM 1 1 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
4. Pokud jde o přírodovědný důkaz, že konopí není prekurzor, toto rovněž uvádí soudně znalecký
posudek Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ze dne 10. 8. 2015 č. 1/1-
2015 podepsaný prof. RNDr. Zdeňkem Dvořákem, DrSc., Ph.D. a schválený děkanem fakulty
prof. RNDr. Ivo Frébortem, CSc., Ph.D. Tito znalci rovněž potvrdili studiemi doložená tvrzení
znalců doc. RNDr. Petera Ondry, CSc. a doc. Lumíra Hanuše, DrSc. o zcela odlišném obsahu
THC v odlišných vzorcích – částech konopí, což je uvedeno společně na http://univerzitapalackeho.
blogspot.com/
IV.
1. Obecné soudy se nijak zvlášť nezabývaly otázkou okolností vylučujících protiprávnost, a to
přípustného rizika, která však hraje poměrně významnou roli. Nepochybně hodnocení, zda došlo
k naplnění okolnosti vylučujících protiprávnost, není otázka, kterou by se měl zajímat Ústavní
soud, nicméně v daném případě dochází zásahu do základních práv a svod tím, že obecné soudy
tento institut nedostatečně posoudily.
2. Dále, otázku výzkumu a přípustného rizika jako okolnost vylučující protiprávnost dle § 31
trestního zákoníku je nutno spojit se závěrem, že ochranné opatření bylo uloženo v rozporu se
zákonem.
3. Problematiku výzkumu a přípustného rizika jako okolnost vylučující protiprávnost, tedy faktický
střet těchto dvou práv, kdy je v důsledku definovaného jednání vyloučeno trestněprávní, resp.
protiprávní hodnocení tohoto jednání, je třeba dle názoru stěžovatele vyložit a aplikovat na jeho
případ. Otázka protiprávnosti jednání je totiž základním předpokladem pro vydání ochranného
opatření zabráním věci.
4. K prokázání toho, že jeho jednání nebylo protiprávní, navrhoval stěžovatel řadu
svědků. Soudy obou instancí však navrhované důkazy neprovedly. Navrhování svědci se měli
vyjádřit mimo jiné k výzkumu stěžovatele, k povaze pozitivních léčebných účinků konopí,
k případné škodlivosti konopí a k nesprávnému způsobu měření obsahu THC v konopí.
5. Je třeba připomenout, že existují oblasti lidských činností, ve kterých je možno hovořit o riziku,
resp. ve kterých je nutné činit důležitá rozhodnutí. Podobně je tomu i v oblasti výzkumu, který
prováděl stěžovatel, jelikož je celosvětovým trendem uvolňování regulace spojené s pěstováním
konopí. Ze strany tuzemských zákonodárců však doposud nejsou činěny vstřícné kroky k nižší
regulaci na trhu s léčebným konopím, avšak stěžovatel je přesvědčen, a to na základě dnes již
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 6 (CELKEM 1 1 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
obecných znalostí, ale rovněž na základě celé řady prokazatelných výzkumů, že konopí má
pozitivní účinky pro lidské zdraví.
6. Soudy se proto měly v rámci posuzování přípustného rizika zabývat otázkou škodlivosti
vydaných rostlin, měly zkoumat, zda je správně zvolena metoda výpočtu THC v rostlinách, měly
zkoumat povahu jednání stěžovatele, tj. zda se jednalo o výzkum, který vylučuje protiprávnost,
či trestnou činnost. K tomuto všemu se měli odborně vyjádřit navržení svědci, které soudy
odmítly vyslechnout s odůvodněním, že je to nadbytečné.
7. Nezbytné je uvést, že i dle zákonné definice jsou omamné a psychotropní látky nebezpečné jen
za určitých okolností, nikoliv vždy: Omamnými a psychotropními látkami jsou takové látky, u
kterých vzniká nebezpečí chorobného návyku nebo psychických změn nebezpečných pro
společnost nebo pro toho, kdo je opakovaně bez odborného dohledu používá, a jsou uvedeny v
seznamech těchto látek [srov. § 2 písm. a) cit. zákona č. 167/1998 Sb., dále srov. přílohy č. 1
až 7 k tomuto zákonu.
8. Je tedy zjevné, že soudy prvního a následně i druhého stupně stěžovateli
neumožnily prokazovat, že jednal v souladu s § 31 trestního zákoníku, kdy pěstoval
a zpracovával konopí, a to z důvodu výzkumu a pro léčebné účely, byť splnění
podmínek přípustného rizika jako okolnosti vylučující protiprávnost je objektivně nanejvýš
pravděpodobné, přičemž stěžovatel je o splnění těchto podmínek přesvědčen.
9. Bez vědecké a výzkumné činnosti stěžovatele by nemohlo docházet ke zkoumání jednotlivých
druhů rostlin konopí a jejich pozitivních zdravotních účinků, přičemž právě bez těchto
výzkumných kroků by nemohlo dojít k vědeckotechnickému pokroku. Již výše byl zmíněn
celosvětový trend, tudíž je velmi pravděpodobné, že konopí se dříve či později bude ve větší
míře využívat k léčebným účelům.
10. Kromě jiných podmínek přípustného rizika je třeba vyzdvihnout právě skutečnost, že stěžovatel
všechny kroky nečinil za vidinou ekonomického zisku, nýbrž to činil v duchu užitku celé
společnosti. Neměl v úmyslu distribuovat konopí na černém trhu k šíření toxikomanie, nýbrž za
účelem výzkumu pozitivních vlastností rostliny konopí nikoli obsahu THC. Tudíž hrozící škoda,
která by zde mohla vzniknout byla minimální, lépe řečeno téměř nulová.
11. Od vědeckých poznatků, na kterých je postavena trestnost pěstování konopí se stěžovatel
odchýlil, jelikož normovaný stav vědeckého poznání byl již prokazatelně překonán. Pěstování
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 7 (CELKEM 1 1 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
konopí nenarušuje právem chráněný zájem na ochranu společnosti před
toxikomanií, pokud je pěstováno a zpracováváno odborným způsobem a zároveň
používáno na výzkum a léčbu. Zde je společenská prospěšnost léčebného konopí mnohem
vyšší, než případná míra rizika.
12. Soud prvního stupně však konstatuje, že: Otázka léčivých účinků konopí, zda se jedná o rostlinu
škodlivou či nikoli, není otázka, kterou má řešit soud v rámci řízení o zabrání věci….Otázka jeho
léčivých účinků tak není předmětem řízení. Pokud však soud má v úmyslu uložit ochranné
opatření zabrání věci dle § 101 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, tak toto jsou přesně otázky,
které řešit musí.
13. Stěžovatel je tak přesvědčen o tom, že zabrané věci byly určeny pro výzkum a jeho jednání bylo
zcela v intencích § 31 trestního zákoníku, tedy nedopustil se trestně právního jednání, zabrané
věci nepochází z trestné činnosti a rozhodně nejsou společensky nebezpečné a neohrožují
bezpečnost lidí.
V.
1. Dané řízení je navíc celkově poznamenáno vskutku neblahou skutečnosti, totiž stěžovatel byl
nejdřív shledán nepříčetným, a proto došlo k zastavení trestního řízení. Jinými slovy, bylo
konstatováno, že u stěžovatele byla vyloučena příčetnost v době spáchání trestného činu, což
znamenalo, že není trestně odpovědný, a tedy nebyla prokázána vina stěžovatele způsobem,
který předvídá trestní právo, proto na něj nelze hledět jako na odsouzeného.
2. To, že stěžovatel byl shledán nepříčetným, však má velmi neblahý vliv na život stěžovatele. O to
víc, když se musí neustále podrobovat znaleckému zkoumání týkající se jeho ovládacích a
rozpoznávacích schopností. Mnohem zásadnější skutečností je to, že stěžovatel se musel bránit,
aby dosáhl toho, že své ovládací a rozpoznávací schopnosti nemá natolik oslabeny, aby
nedokázal posoudit následky svého jednání.
3. Za daných okolnosti došlo k zastavení řízení v důsledku údajné nepříčetnosti stěžovatele, a tedy
stěžovateli nebyla dokázaná vina za trestný čin, ze kterého byl obviňován, ale rovněž to
vytvořilo překážku věci rozsouzené.
4. To má však ústavněprávně významné následky, stěžovatel se totiž nemohl domáhat toho, že
jeho jednání bylo zcela v souladu s právním řádem a sám sebe plně „očistit“ od trestního
obvinění. Navíc, pokud by výsledkem trestního řízení nebylo zastavení řízení v
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 8 (CELKEM 1 1 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
důsledku nepříčetnosti, ale naopak pravomocné zproštění viny, potom by bylo zcela
vyloučeno zabrání věci, jak je činěno v daném případě.
5. Domohl-li by se stěžovatel zproštění viny, pak by vztah k údajnému trestnému činu zcela
vymizel, podobně i tvrzený požadavek na zajištění bezpečnosti lidí nebo majetku, popř.
společnosti by zcela ztratil smysl.
6. Avšak všechny tyto skutečnosti mají v daném případě vliv a je třeba je velmi detailně zhodnotit
ve vztahu k okolnosti vylučující protiprávnost – přípustného rizika a krajní nouze.
7. Označení podobných námitek za zjevně neopodstatněné tak, jak to zdejší soud učinil v
předchozích ústavních stížnostech stěžovatele, je neadekvátní a nepřiléhavý přístup orgánu,
který má dohlížet na ústavnost a na ochranu základních práv a svobod občanů ČR. Je proto
nanejvýš důležité, aby se Ústavní soud věcí stěžovatele důsledně zabýval a aby mu nabídl i
dostatečné odůvodnění k jím uplatněným námitkám.
8. Dostatečné odůvodnění je právem nejen stěžovatele, ale i zárukou, že výkon spravedlnosti není
arbitrární, neprůhledný a že rozhodování soudů je kontrolované veřejností.
VI.
1. Zákonné ustanovení § 101 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku sice dovoluje zabavení věci z
důvodu, že věc ohrožuje bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo hrozí
nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu. Je však třeba zdůraznit, že v daném případě
soud zcela rezignoval na dostatečné odůvodnění znaku „ohrožení bezpečnosti lidí“, jež zde
přichází v úvahu. Navíc, i v tomto případě musí jít o „věc nebo jinou majetkovou hodnotu
uvedenou v § 70 odst. 1“, tedy věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která může být předmětem
trestu propadnutí věci, soudy tedy měly přezkoumat, zdali jsou splněny podmínky pro
propadnutí věci.
2. Samotná skutečnost, že se jedná o rostlinu konopí, která může být za určitých okolnosti
nebezpečná, nebo zneužitelná, neznamená, že je nebezpečná a zneužita v tomto
konkrétním případě. S tímto se soudy vůbec nevypořádaly, což je však zásadní problém.
3. Podstatnou skutečností je i to, že řízení bylo zastaveno a následné zabavení věcí vyvolává
dojem viny stěžovatele, avšak to je naprosto nepřípustné a nelze dovolit takové zásahy do
ústavně zaručené zásady - presumpce neviny.
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 9 (CELKEM 1 1 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
4. Z judikatury ESLP plyne, že presumpce neviny je porušena, jestliže rozhodnutí soudu nebo
vyjádření veřejného činitele ohledně osoby obviněné z trestného činu odráží názor, že tato
osoba je vinna, ještě předtím, než byla její vina prokázána zákonným způsobem. I když vina
není formálně konstatována, postačí existence určité úvahy naznačující, že daný soud nebo
činitel pohlíží na obviněného jako na vinného. Zásadní rozdíl je třeba činit mezi tvrzením, že
někdo je pouze podezřelý ze spáchání nějakého trestného činu, a jasným prohlášením, že se
dotyčná osoba dopustila daného činu, aniž by byla pravomocně odsouzena [Khuzhin a další
proti Rusku, rozsudek, 23. 10. 2008, č. 13470/02, § 94].
5. Podobně lze toto spojit i se zásadou přiměřenosti v trestním řízení, podle které by OČTŘ měly
při provádění úkonů trestního řízení postupovat tak, aby se do práv osob, jichž se takové úkony
týkají, zasahovalo jen v odůvodněných případech na základě zákona v nezbytné míře pro
zajištění účelu trestního řízení, resp. aby nebylo zasahováno do základních práv a svobod
občana, což však v daném případě bylo, když nebyly dostatečně zhodnoceny argumenty
stěžovatele týkající se dané věci, spíše je na něj pohlíženo jako na vinného, i když trestní stíhání
bylo zastaveno.
VII.
1. Lze shrnout, že jak OČTŘ, tak i soudy se dopustily ve stěžovatelově případě celé řady
pochybení, jež však mají zásadní dopady do jeho sféry základních práv a svobod, které tímto
byly porušeny a které citelně zasahují do života stěžovatele.
2. Nelze přehlédnout, že smyslem jednání stěžovatele není a ani nebylo šíření toxikomanie, tedy
činnost předvídaná skutkovou podstatou trestného činu, ze kterého byl stěžovatel obviňován,
nýbrž snaha o výzkum a využití pozitivních účinků rostliny konopí na lidské zdraví a život. Jistě
tak stěžovatel nenaplnil smysl a cíl tohoto trestného činu, jímž je právě zneužití rostliny konopí,
resp. její účinné látky THC.
3. Na stěžovatele je rovněž pohlíženo jako na vinného, a to i díky zabrání věci, které budí dojem,
že stěžovatel je skutečně pravomocně odsouzen, což však není v souladu s realitou a je v
rozporu se zásadou presumpce neviny.
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 10 (CELKEM 11 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
4. Stěžovateli tak byly zabrány věci, které nenaplňují zákonné podmínky pro takové zabrání, ať už
se jedná o ustanovení § 101 TZ ve spojení s ustanovením § 70, nebo jde o okolnost vylučující
protiprávnost, jejíž prokázání bylo stěžovateli znemožněno.
VIII.
1. S ohledem na výše uvedené skutečnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud v souladu
s ustanovením § 82 odst. 2, písm. a), a § 82 odst. 3, písm. a), zákona č. 182/1993 Sb. o
Ústavním osudu, pro porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních prav a
svobod a čl. 90 Ústavy České republiky a pro porušení práva vlastnit majetek a domáhat se
ochrany tohoto vlastnictví dle čl. 11 odst.1 Listiny základních práv a svobod, přijal následující
N Á L E Z,
jímž zruší: a) usnesení Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 3 Nt 1151/2014 ze dne 26. 5. 2015,
b) usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 317/2015 ze dne 14. 10. 2015,
c) usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 333/2016 ze dne 31. 5. 2016.
Dne 28.9.2016
David Dvorský
i.s. Pavel Andrle, advokát
KRATOCHVÍLOVA 624/43
750 02 PŘEROV
Č. ÚČTU: 2000187396/2010
IČ: 73630691
DIČ: CZ7803285545
STRANA 11 (CELKEM 11 )
TEL/FAX.: +420 581 738 432
GSM: +420 732 50 80 80
E-MAIL: MGR.PAVEL.ANDRLE@GMAIL.COM
