Čtvrtá ústavní stížnost č..j. II.ÚS 289/14



Ústavní soud České republiky
Joštova 8, 660 83 Brno 2

Ústavní stížnost

Návrh na zrušení
·        usnesení Krajského Státního zastupitelství v Brně, ze dne 25.11.2013, č.j. 5 KZT/70-2013-16  a
·        usnesení Okresního státního zastupitelství v Prostějově, ze dne 25.10.20, č.j. ZT 108/2013-90 a dále dle textu

Stěžovatel:
Mgr. Dušan Dvořák, MMCA, nar. 12. 1. 1962 v Olomouci
Tylova 963/2, CZ 779 00 Olomouc
zastoupený AK JUDr. Jaroslav Klimeš dle plné moci

Účastníci řízení:
1.      Krajské státní zastupitelství v Brně
2.      Okresní státní zastupitelství v Prostějově

Přílohy I:
·        Příloha 1: Plná moc k zastoupení stěžovatele AK z 21.12.2013
·        Příloha 2: Usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 25.11.2013, č.j. 5 KZT/70-2013-16
·        Příloha 3: Usnesení Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne 25.10.20, č.j. ZT 108/2013-90
·        Příloha 4: Stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne 31.10.2013
·        Příloha 5: Dodatek stížnosti stěžovatele proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne 17.11.2013
·        Příloha 6: Druhý dodatek stížnosti stěžovatele proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne 23.11.2013
·        Příloha 7: Rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 28.11.2013, č.j. 1 SIN 5/2013, které potvrzuje, že všechny dva dodatky stížnosti byly vzaty KSZ v Brně v úvahu a byly předmětem usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 25.11.2013, č.j. 5 KZT/70-2013-16
·        Příloha 8: Rozhodnutí soudní znalkyně MUDr. Silvie Musilové ze dne 17.1.2014
·        Příloha 9: Rozhodnutí Policie ČR v Prostějově k posudku MUDr. Hany Kučerové ke dni 21.1.2014
·        Příloha 10: Rozhodnutí Nejvyššího státního zástupce z 12.12.2013, č.j. 1 SL 782/2013 k žádosti poslance a primátora Olomouce a právní analýze stěžovatele k tzv. growshopům
·        Příloha 11: Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14.1.2014, St. 2/2014
·        Příloha 12: Stanovy Odborné společnosti Konopí je lék jako investora výzkumu a spoluzakladatele Výzkumnické farmy Cannabis sativa L. 798 55 Ospělov č. 6 atd. a také spoluzakladatele mezinárodního vědeckovýzkumného pracoviště Edukativní konopná klinika, Ateliér ALF, Bořivojova 90, 130 00 Praha – Žižkov (vše v letech 2009 – 2013 zničeno a  zkonfiskováno Policií ČR)  ve znění ze dne 17.1.2014. Společnosti KJL byly způsobeny jednáním ČR stamilionové škody, viz Příloha 18
·        Příloha 13: Stanovy Sanitas animae jako prvního mezinárodního investora právního, přírodovědného a národohospodářského výzkumu „Konopí je lék“ a prvního mezinárodního člena Open Royal Academy ke dni 16.1.2014
·        Příloha 14: Stanovy Společenství podpory Olomoucké nadace filantropů a mecenášů jako prvního ryze olomouckého investora výzkumu „Konopí je lék“ a člena Open Royal Academy ke dni 16.1.2014
·        Příloha 15: Stanovy Art Language Factory jako investora a partnera výzkumu „Konopí je lék“ a spoluzakladatele Edukativní konopné kliniky a člena Open Royal Academy ke dni 16.1.2014
·        Příloha 16: Stanovy Ateliér ALF jako investora a partnera výzkumu „Konopí je lék“ a spoluzakladatele Edukativní konopné kliniky a člena Open Royal Academy ke dni 16.1.2014
·        Příloha 17: Stanovy AK Diag Human Cannabis jako právního zmocněnce k vymáhání škod na investorech, členech a partnerech výzkumu „Konopí je lék“ ke dni 16.1.2014
·        Příloha 18: Pohledávka Odborné společnosti Konopí je lék za první konfiskaci Výzkumnické farmy v Ospělově ze dne 13.6.2011, viz. č.j. II. ÚS 664/12

Přílohy II.
·        Příloha 0 – 33 jsou uvedeny ke stažení na http://ustavnisoud.blogspot.cz/
I.
Dne 25.10.2013 rozhodlo Okresní státní zastupitelství v Prostějově usnesením, že trestní stíhání stěžovatele Dušana Dvořáka, nar. 12. 1. 1962, stíhaného za nedovolenou výrobu a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1 trestního zákoníku, zastavuje.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 25.11.2013 bez jakéhokoliv, natož pak řádného vypořádání se s námitkami stěžovatele zamítnuta. Trestní stíhání stěžovatele bylo zastaveno s odůvodněním, že v době činu (jaro a léto 2012) trpěl závažnou psychopatologickou duševní poruchou diagnostikovanou jako schizoafektivní porucha (DG F.25), která měla způsobit ztrátu schopnosti stěžovatele rozpoznat protiprávnost činu a korigovat své jednání, tj. činu se měl údajně dopustit ve stavu naprosté ztráty rozlišovacích a ovládacích schopností, tzv. pětiměsíční nepříčetnosti.
Tato skutečnost měla být prokázána znaleckým posudkem zpracovaným (opětovně) MUDr. Hanou Kučerovou, viz ústavní stížnost II. ÚS 1311/13.
Usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně bylo stěžovateli doručeno 28.11.2013, lhůta pro podání ústavní stížnosti tak končí dne 24.1.2014. Proti všem výše uvedeným rozhodnutím podává stěžovatel tuto

Ústavní stížnost

v níž stěžovatel namítá porušení
-        čl. 1 Listiny základních práv a svobod, podle nějž lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech a základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné

-        čl. 2 odst. 1 - 3 Listiny základních práv a svobod, podle nichž je stát založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání a dále, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví a každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá

-        č. 3 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, podle nichž se základní práva a svobody zaručují všem bez rozdílu a nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod

-        č. 4 odst. 1 - 4 Listiny základních práv a svobod, podle nichž mohou být povinnosti ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod, dále pak, že meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem, dále pak, že zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky a při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena

-        čl. 5 Listiny základních práv a svobod, podle nějž každý je způsobilý mít práva

-        čl. 10 odst. 1- 3 Listiny základních práv a svobod, podle nichž má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě

-        čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle nějž má každý právo vlastnit majetek

-        čl. 12 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle nějž zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku

-        čl. 15 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, podle nichž je svoboda myšlení a svědomí zaručena a je zaručena svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby

-        čl. 20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle nějž má každý právo svobodně se sdružovat a má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích

-        čl. 23 Listiny základních práv a svobod, podle nějž mají občané právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny

-        čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle nějž má každý právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost

-        čl. 27 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle nějž má každý právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů

-        čl. 31 Listiny základních práv a svobod, podle nějž má každý právo na zdraví

-        čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, podle nichž se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, a dále ten, kdo byl  na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak a z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny

-        čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle nějž  jsou si všichni účastníci v řízení rovni

-        čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, podle nichž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a podle nějž má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl  vyjádřit ke všem prováděným důkazům

-        čl. 39 Listiny základních práv a svobod, podle nějž jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem

-        čl. 40 odst. 1 a 2  Listiny základních práv a svobod, podle nějž  jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy  a každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena
II.
Porušení základních práv a svobod ve vztahu k evropskému právu
Stěžovatel se touto opětovnou ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených usnesení, aby mohla být věc řádně projednána a věcně o ní rozhodnuto soudem, když doložil, že se trestného jednání nedopustil, a to v ani v naprosto analogických trestních sporech kriminalizace výzkumu „Konopí je lék“ řešených Ústavním soudem ČR pod č.j. II. ÚS 664/12,  IV.ÚS 4859/12 a II. ÚS 1311/13 šetřených jako právně přípustnými od 10.10.2012 Evropským soudem pro lidská práva a od 21.2.2012 Evropskou komisí za porušení práva Společenství, kdy byly ČR hrubě popřeny veškeré principy právního státu. Základní výtka stěžovatele ve vztahu k porušení výše uvedených základních práv a svobod spočívá v tom, že shledání stěžovatele nezpůsobilým k mu vytýkanému trestnému činu má za cíl jen a pouze zastřít nemožnost stěžovatele de iure za jeho činy odsoudit.

1.
Skutkový stav předcházejí napadenému rozhodnutí a právní kvalifikace
Stěžovatel je adiktolog, psychoterapeut, zakladatel, odborný garant a (spolu)investor výzkumu „Konopí je lék“ Odborné reference na stěžovatele viz předchozí ústavní stížnosti a přílohy I (8, 12 – 17) a přílohy II (1-5) této ústavní stížnosti. Od roku 2010 čelí stěžovatel celkem čtyřem obviněním za pěstování a nakládání s konopím. Státní orgány vyhodnotily jednání stěžovatele v letech 2009 – 2012 jako kriminální čin, neboť na výzkumnické farmě léčivého konopí v Ospělově v Olomouckém kraji, které je stěžovatel (spolu)majitelem, pěstoval léčivé odrůdy konopí a jako ředitel mezinárodního vědeckovýzkumného a vzdělávacího pracoviště Edukativní konopná klinika v Praze poskytoval konopí nemocným a realizoval výzkum. Edukativní konopná klinika je od roku 2012 policejně zrušena (výsledky výzkumu do roku 2013 zkonfiskovány státem (cca 120 -150 odrůd!) včetně konopí z výzkumnické farmy v Ospělově (21 odrůd!). Nepomohly opakované žádosti stěžovatele Ministerstvu zdravotnictví ČR od roku 2000 o povolení pěstování konopí k výzkumu, nepomohly ani opakované žádosti vládě, parlamentu, policii, zastupitelstvím a soudům s žádostí o spolupráci, ani od roku 2009 opakovaně zasílané marné a zamítané žádosti (nejen) policejnímu prezidentovi o policejní ochranu či řada legislativních návrhů stěžovatele parlamentu, jak právní situaci civilizovaně řešit a věc přiměřeně regulovat, aby nedocházelo ke zločinům proti lidskosti a výzkum lidem pomohl se v dané problematice lépe orientovat. Česká republika tak jednala přesto, že výzkum léčebných účinků konopí byl soudu doložený lékařskými kasuistikami, soudně znaleckými zprávami lékařů a soudních znalců toxikologů (analýzy kanabinoidů) a soudu záměr spolupráce na výzkumu „Konopí je lék“ (ke zděšení soudu) potvrdil k soudu předvolaný rektor Univerzity Palackého v Olomouci. Kromě toho stěžovatel čelil (2011-12) obvinění za údajné vydíraní ministryně pro boj s korupcí (právnička, předsedkyně ústavněprávního výboru sněmovny) apelováním na dodržování mezinárodních úmluv a zákonů ČR, které se na jednání s zástupci výzkumu „Konopí je lék“ a Edukativní konopné kliniky v parlamentu v lednu 2011 po právním poučení a důkazech o zločinech proti lidskosti a neblahých důsledcích nenotifikovaného zákona o návykových látkách dle povinnosti směrnice 98/34 ES na státní rozpočet v přítomnosti svědků zavázala okamžitě zavést do praxe dle  doporučeného právního postupu, což následně cynicky ignorovala a došlo (a dodnes stále dochází) k mnoha tragédiím a enormním škodám. Trestní stíhání stěžovatele za údajné vydírání nejen ministryně, ale i svědka jednání v parlamentu, bylo „po dohodě“ k odsuzujícímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 (č.j. 6 T 21/2012) a Městského státního zastupitelství v Praze (č.j. KZT 337/2012-31) staženo - opětovně pro údajnou nepříčetnost stěžovatele. Kromě toho stěžovatel opakovaně dostal od policie vysoké pokuty za „nevhodné chování“, kdy se např. údajně špatně písemně omluvil z výslechu, což Nejvyšší soud ČR (dne 23.2.2012 pod sp. zn. 3 TZ 1/2012-32) na popud ministra spravedlnosti zamítl, ale právně nižší Okresní soud v Prostějově policejní pokutu nařídil vůči stěžovateli vymáhat (dne 4.5.2012 pod čj. 0Nt 820/2011-42) i přes rozsudek NS ČR, který uvedl, že stěžovatel už nemůže být potrestán, protože vůči němu byl porušen zákon. Stěžovatel dále dostal pokutu např. za to, že jako (spolu)organizátor happeningu „Revoluce s kytkou v ruce“ pořádaného 17. listopadu (2010) v Praze na podporu petice odborníků k zajištění dostupnosti léčivého konopí svolil zanechat dobrovolníkům kýble s hnojem před budovou parlamentu (viz YOU TUBE – Rok konopí/ Year of Mari©huana).

Důkazy:

2.
Konfiskace a kriminalizace výzkumu „Konopí je lék“ v roce 2009, 2010 a 2011 je s ohledem na vyčerpání všech vnitrostátních soudních prostředků předmětem právně přípustných stížností  zaslaných Evropskému soudu pro lidská práva.

Během celého prvního procesu stěžovatele (č.j. II. ÚS 664/12) nebyla nijak objektivně diskutována a zohledněna námitka stěžovatele, že z hlediska pokroku vědy nelze ignorovat individuální a společenský prospěch léčení určitých nemocí pomocí konopí, resp. kanabinoidů (cukrovka, roztroušená skleróza, Parkinsonova choroba, rakovina atd.)

Přesvědčen, že takový kategorický přístup je v rozporu s myšlenkou účty k životu a zdraví lidí, předložil stěžovatel opakovaně - ačkoliv formální - tak velice účinný argument: Neaplikovatelnost (1) klíčových ustanovení (2) českého zákona o návykových látkách z důvodu neoznámení tohoto zákona (3) dle procedury směrnice 98/34/ES. Z tohoto důvodu nelze na stěžovatele nahlížet z hlediska trestního práva (4) jako na osobu jednající bez povolení k zacházení s návykovými látkami a je třeba stěžovatele zprostit obvinění.

Odmítaje položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU se odpověď českých soudů omezila na to říct, že zákon o návykových látkách těží z výjimky z oznamovací povinnosti (5), neboť se omezuje na transpozici závazného práva EU a zejména nařízení.

Ale proč Soudní dvůr EU zakazuje transpozici nařízení (6)? A proč zůstaly soudy němé vůči opakovanému požadavku stěžovatele, aby doložily vlastní (nepravdivé) tvrzení a identifikovaly unijní předpis požadující transpozici po členském státu (7)? Protože tvrzení českých soudů je jednoduše chybné s ohledem na skutečnost, že Parlament ČR a česká vláda vyvrátily svým vlastním jednání právně vadné tvrzení soudů.

Parlament přijal novelu zákona o léčivech, jejímž účelem je liberalizace konopí pro léčbu nemocných (8). Tato skutečnost vyvrací argument soudů, že unijní normy požadují zákaz pěstování konopí. Během legislativní procesu uvedené novely Parlamentní institut (rešeršní a poradní orgán Poslanecké sněmovny) doporučil, aby novela zákona byla oznámena dle směrnice 98/34/ES jakožto neharmonizovaná norma. Ministerstvo zdravotnictví následně přistoupilo (vůbec poprvé) k notifikaci zákona o návykových látkách (ZoNL) dle směrnice 98/34/ES – viz databáze TRIS Evropské komise pod číslem 2012/329/CZ (9).

Důkaz
------------------------------------------------------------------------------------------
1 Stála judikatura od rozsudku Soudního dvora ve věci C-194/94 CIA, bod 54
2 Ustanovení zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, týkající se povolení k zacházení s návykovými látky a zakazující pěstování konopí
3 K oznámení mělo dojít (nejen) začátkem roku 2009 během schvalování novely ZoNL a změn ustanovení týkajících se povolení k zacházení s návykovými látkami, ke kterému došlo zákonem č. 141/2009 Sb., ze dne 28. dubna 2009
4 Viz rozsudek Soudního dvora ve věci C-20/05 Procédure pénale contre Schwibbert
5 Čl. 10 dost. 1 směrnice 98/34/ES
6 Rozsudek Soudního dvora ve věci 34/73 Variola
7 Rozsudek Soudního dvora ve věci C-289/94 Komise ES proti Itálii, para 36, 43 a 44
8 Zákon č. 50/2013 Sb., Sněmovní tisk 590/0
9. ec.europa.eu/enterprise/tris rubrika „search by number…“

Rekapitulujme:
1) Moc výkonná a zákonodárná vyvrátily svým jednáním tvrzení českých soudů, že
zákon o návykových látkách se nemusí notifikovat dle směrnice 98/34/ES.
2) Tím je doloženo, že zákon o návykových látkách, ačkoliv měl, oznámen dle směrnice 98/34/ES nebyl a je vůči stěžovateli nevymahatelný

V případě, že by Ústavním soud (opětovně) neshledal uvedené důkazy dostatečnými, nechť využije své pravomoci (viz nález ÚS 154/08 ze dne 30. 6. 2008) a předloží, jak je neustále stěžovatelem před všemi instancemi požadováno, předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU.
Stěžovatel se domnívá, že není náhodou, že v takovém kontextu došlo k shledání stěžovatele za nepříčetného ze spáchání vytýkaného trestního činu. Okresní státní zastupitelství v Prostějově, které musí dle zákona uzavřít „zbylé“ obžaloby za obvinění stěžovatele, přijalo napadnuté usnesení ve věci obžaloby, když tíha právních argumentů směřuje k zproštění obžalovaného vinny ze spáchání vytýkaných trestních činů.

Stejné státní zastupitelství navíc otevřelo již pravomocně rozhodnutí týkající se konfiskace a kriminalizace výzkumu v roce 2009 (10)  a shledalo stěžovatele za nepříčetného (bez řádného projednání právní argumentace stěžovatele Okresním soudem v Prostějově), a to i přesto, že Nejvyšší a Ústavní soud proti odsouzení stěžovatele v dané věci nenašel námitek a shledal, že  zákon je z hlediska směrnice 98/34/ES vymahatelný, poněvadž transponuje nařízení, jež se však dle Soudního dvora transponovat nesmí.

Psychiatrický posudek použitý Okresním státním zastupitelstvím v Prostějově se (stejně jako předchozí posudky) výlučně opírá o velice kontroversní (11) umístění stěžovatele v psychiatrickém zařízení v roce 2003, což nesplňuje požadavky judikatury ESLP o nutnost specifických důkazů, že stěžovatel není (v současnosti) schopen se sám o sebe postarat nebo že snad představuje nebezpečí po jiné osoby (12). Rozhodnutí soudní znalkyně MUDr. Silvie Musilové ze dne 17.1.2014 v Příloze I/8 potvrzuje, že stěžovatel žádnou schizoafektivní chorobou (F25) netrpí (důkaz - bod č.10), ale má bipolární poruchu (F31) a v důsledku zločineckého jednání státu také pravděpodobně změny osobnosti po katastrofické zkušenosti a psychiatrickém onemocnění charakterizované jako F62 (důkaz – body č.25 a 29), což bude od 22.1.2014 sledováno na diagnostickém pobytu stěžovatele v PN Bílá Voda. V Příloze II/7 je vyjádření ombudsmana potvrzující nezákonné postupy psychiatrického zařízení při soudem (neoprávněně) nařízené hospitalizaci stěžovatele v roce 2003, se kterým se Krajské státní zastupitelství v Brně také vůbec nevypořádalo.

Důkaz:

Je normální, aby byl učiněn závěr, že stěžovatel není schopen rozpoznat trestní povahu svého jednání, když čtyři jara za sebou (2009 až 2012) s vědomím státních orgánů, kterým činnost za účelem společenského prosazování léčby s konopím záměrně hlásí, ve spolupráci s právníky hledá legislativní řešení, po rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 3 Tdo 52/2008 (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č.9/2008, kde je judikováno, že pěstování a zpracování konopí s obsahem nad 0,3% THC k alternativní léčbě není trestným činem pro absenci nebezpečnosti, nyní škodlivosti), zveřejňuje 21.3.2008 výzkum „Konopí je lék“, úmyslně konopí zasazuje, dohlíží nad růstem, aby jej na podzim sklidil a na základě empirických zkušeností aplikoval v různých formách (s omamným účinkem tak i bez) na specifické nemoci, za což byl i Českou republikou v roce 2009 oceněn? S ohledem na protest znalce ohledně zneužití jeho posudku soudy (ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 4859/12) lze posudky vnímat jako přátelského gesto, které má stěžovateli pomoci při tak kriminální aktivitě jako je výzkum „Konopí je lék“, což ale stěžovatel nikdy nežádal a nežádá!.
---------------------------------------------------------
10 Připomeňme si, že jde o řízení, v rámci kterého Ústavní soud pod č.j. II. ÚS 664/12 shledal argument zákona o návykových látkách i přes neoznámení dle směrnice 98/34/ES za aplikovatelný, neboť uvedl, že zákon transponuje nařízení, jež se ale dle judikatury Soudního dvora transponovat nesmí
11 Poté co byl stěžovatel na základě soudního příkazu  v roce 2003 umístěn do psychiatrického zařízení (do klece) se stěžovatel s Veřejným ochráncem práv úspěšně podílel na legislativním omezení nelidského a ponižujícího zacházení a rozhodnutí o hospitalizaci musí být nyní opatřeno souhlasem dvou na sobě nezávislých psychiatrů
12 Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci X et Y proti Chorvatsku č. 5193/09

Důkaz:

Stěžovatel doplňuje, že v důkazech k ústavní stížnosti sp. zn. IV.ÚS 4859/12 bylo doloženo, že i přes protest soudního znalce, který zpracovával pro OS v Prostějově posudek na stěžovatele k trestnímu  řízení za druhou konfiskaci výzkumu v roce 2010, bylo na základě jeho posudku (MUDr. Jiřího Bilíka) zahájeno řízení o omezení právní způsobilosti stěžovatele. Bylo doloženo, že rozhodnutí omezit stěžovatele a jeho rodinu na právech rozhodl šetřit Obvodní soud pro Prahu 3 dne 4.9.2012. Znalecký posudek určený pro  trestní řízení si od OS v Prostějově bez jakéhokoliv zákonného nároku a odůvodnění opatřil 4.8.2012 pro civilní řízení stěžovatele u OS pro Prahu 3 (sp.zn. 20 C 2/2012-46). Řízení bylo OS v Olomouci (trvalé bydliště stěžovatele) zahájeno a pokračováno v něm i přes písemné protesty emeritního profesora Palackého Univerzity, lékařů, psychologů, rodiny, nevládních organizací a také soudního znalce, na jehož posudek se soud ve svém opatření odvolával.  Rozsudek OS v Olomouci z 26.9.2013 (sp. zn. 39 Nc 1631/2012 – 166) je nyní v odvolacím řízení, protože soud nepřiznal stěžovateli náhrady nákladů a odmítl vysvětlit, proč byl spis civilního řízení dozorován státním zastupitelstvím a proč posudek vypracovával znalec, který byl vyloučen pro podjatost (MUDr. Petr Hřibňák, viz Příloha I/8,bod 24)!. Důvodné podezření na justiční kartel dokládá i to, že OS pro Prahu 3 svolil, aby byl posudek (obsahující důvěrná sdělení a lékařské tajemství nejen o stěžovateli, ale i jeho rodině) před odesláním OS v Olomouci nejprve 29.8.2012 zkopírován právně nepatřičnou osobou a bez jakékoliv kontroly dále zveřejňován či šířen a stížnosti stěžovatele na toto nezákonné jednání OS pro Prahu 3 včetně stížnosti Ministerstvu spravedlnosti ČR byly zamítnuty. K tomu doložme nezákonné jednání OS v Prostějově doložené v Příloze I/11 a potvrzené v Příloze I/8, body 13-15

Ačkoliv plně přísluší Ústavnímu soudu přijmout závěry, které považuje za vhodné, je stěžovatel přesvědčen, že je jisté nebo že přinejmenším skutkový kontext vytváří velmi vážnou a nepřekonatelnou pochybnost, že opatření ohledně zbavení právní způsobilosti mají napomoci státním orgánům, které nemohouce shledat stěžovatel vinným - s ohledem na neoznámení zákona o návykových látkách - se snaží zprostit se své úlohy a své odpovědnosti uvedeným způsobem negujícím veškeré principy právního státu. Je škoda, že soudy nepochopily opakované přátelské náznaky učiněné stěžovatelem během prvního procesu č.j. II. ÚS 664/12, kde stěžovatel opakovaně doložil, že pouze používání návykových látek pro léčebné účely těží z ochrany práva EU (Soudní dvůr C-136/09 Josemans) a tudíž není třeba se obávat precedentu aplikovatelného na každou jinou kauzu týkající se návykových látek. Nicméně otázka nevymahatelnost zákazu návykových látek v rámci neoznámení národních předpisů dle směrnice 98/34/ES nebyla dosud Soudním dvorem řešena. Bylo by doporučeníhodné takovýmto výrokem Soudního dvora disponovat skrze institut soudní spolupráce v rámci řízení o předběžné otázce, předtím než by Soudní dvůr byl dán ČR do situace muset takovýto právní problém řešit ve vztahu k dealerovi drog, jež by judikaturu Soudního dvora napadal argumentem (viz konzistentní judikatura SDEU k 98/34 ES), že teprve po řádné notifikaci dotčené látky dle 98/34/ES je vůbec možné říci, co je návykovou látkou netěžící ochrany práva EU v případě užití pro omamné účely. Na základě uvedeného stěžovatel dospěl k závěru, že jediným účelem napadnutých usnesení je znemožnit, aby trestní obvinění proti stěžovateli byla řádně projednávaná soudem, který s ohledem na doloženou nevymahatelnost zákona o návykových látkách z důvodu neoznámení tohoto zákona dle směrnice 98/34/ES by nemohl jinak – má-li být nestranný - než shledat stěžovatele nevinným z vytýkaného trestného činu a musel by jej zprostit obvinění a po právu odškodnit, viz Příloha I/18.

Stěžovatel se domáhá zrušení obou ústavní stížností napadených usnesení, neboť jimi došlo k zásahu do jeho výše ad I. ústavně zaručených práv. Stěžovatel požaduje, aby jeho jednání bylo v rámci trestního řízení řádně prošetřeno, neboť je přesvědčen, že nenaplňuje skutkovou podstatu žádného trestného činu a trestní řízení by mělo být zastaveno z pro něj příznivějších důvodů. Právní řád nedává stěžovateli jinou možnost domoci se svého Listinou základních práv a svobod dotčeného práva, než stížností k Ústavnímu soudu.

III.
Porušení základních práv a svobod ve vztahu k českému právu
Vedle uvedených důvodů souvisejících s nedodržováním ústavnosti při (ne)uplatnění práva EU se stěžovatel ústavní stížností domáhá odkazem na ústavně zaručená práva uvedena v bodě I. zrušení sporných usnesení, jejichž cílem je zamezit tomu, aby trestní věc stěžovatele byla řádně projednána a věcně o ní rozhodnuto, z důvodů nedodržování ústavnosti při uplatňování českého práva.

Orgány činné v trestním řízení obviněnému neprokázaly úmysl pěstovat rostliny konopí za účelem jeho následné konzumace či distribuce k účelům toxikomanickým či šíření toxikomanie, naopak doložitelně a důkazně věděly, že občané si vypěstování rostlin konopí na výzkumnické farmě stěžovatele za účely léčebnými smluvně objednali, dali před vstupem do výzkumu informovaný souhlas, museli splnit řadu povinností a činili tak s vědomím ošetřujícího lékaře (kazuistiky).

Tímto prokazováním se OČTŘ ani nezabývaly, což stěžovatel považuje za hrubé porušení jeho práva na spravedlivý proces.  Úmyslem autorů trestního zákoníku nebylo postihovat pěstování rostlin konopí pro jakékoliv účely, ale pouze za účelem jejich distribuce k účelům toxikomanickým. To odpovídá pojetí vyslovenému Soudním dvorem EU ve věci C-137/09 Josemans a Jednotnou úmluvou OSN ze dne 30. března 1961 o omamných látkách, která nakládání s omamnými látkami jako látkami léčebnými explicitně nekriminalizuje: Viz body 37 a 38 rozsudku Josemans: „Tato právní situace je v souladu s jednotlivými mezinárodními instrumenty […], jako jsou Jednotná úmluva Organizace spojených národů o omamných látkách, uzavřená v New Yorku dne 30.března 1961 […]. V preambuli Jednotné úmluvy smluvní strany prohlašují, že jsou si vědomy své povinnosti předcházet drogové závislosti a bojovat s ní, a přitom uznávají, že lékařské využití omamných látek je i nadále nezbytné ke zmírnění bolesti a že musí být přijata vhodná opatření k zajištění toho, aby byly omamné látky k tomuto účelu k dispozici. Podle článku 4 této Úmluvy smluvní strany přijmou veškerá opatření nezbytná k tomu, aby omezily produkci, výrobu, vývoz, dovoz, distribuci, obchod, použití a přechovávání omamných látek výlučně [na případy, kdy k nim dochází] pro lékařské a vědecké účely “ .

Jak tedy mohl obviněný ztratit schopnost rozpoznat nebezpečnost, resp. protiprávnost svého jednání, když národní právní úprava kriminalizující jakékoliv nakládání s omamnými látkami za léčebnými účely je zjevně PROTIPRÁVNÍ ve vztahu k vyšším pramenům práva, jež nijak nezohledňuje. Pakliže nezákonné jednání nebylo stěžovateli OČTŘ prokázáno, při uplatnění zásady  presumpce neviny, nelze na jednání stěžovatele pohlížet jako na jednání  protiprávní.

Důkazy dokládající hrubé, dlouhodobé a systémové popírání práv stěžovatele garantovaných (nejen) Listinou např. v:

K doložení naprostého cynismu, arogance a právního nihilismu České republiky uveďme ještě tyto důkazy:
·        Příloha 20: Úřední záznam komisaře Národní protidrogové centrály PČR z výslechu stěžovatele přímo v Konopné apatyce královny koloběžky první (v Edukativní konopné klinice, Ateliér ALF, Bořivojova 90, Praha – Žižkov, 130 000) ze dne 9.6. 2010, č.j. NPC – 13/TČ-2010-209DKR-01, kdy stěžovatel po získaní vládní ceny za vzdělávání veřejnosti v léčbě konopím prostřednictvím www.konopijelek.cz dne 4.12.2009 v Lichtenštejnském paláci veřejně (nejen) před členy vlády předal konopné produkty z výzkumu „Konopí je lék“ ministryni zdravotnictví a následně MZ ČR podalo na stěžovatele trestní podnět

Dále hrubá porušení ústavně garantovaných práv stěžovatel dokládá na absolutním nevypořádáním se státních zastupitelství s právní argumentací stěžovatele nejen z evropského práva a nenotifikaci směrnice 98/34/ES a nevymahatelnosti tzv. povolení dle ZoNL, ale též nepředložením žádných oponentních argumentů a důkazů z českého práva   

·        OSZ v Prostějově a KSZ v Brně bylo (opakovaně) doloženo na důkazech v rozhodnutí (nejen) ředitele Kriminalistického ústavu, že Policie ČR měřila a stále měří % THC v konopí bez jakéhokoliv právně závazného metodického předpisu a v hrubém rozporu s definicí konopí dle zákona o návykových látkách (ZoNL v § 2 písm. f) uvádí celou nadzemní část rostliny včetně vrcholíku, nikoliv jen vrcholík měřený na obsah THC z pár gramů nejpotentnější části rostliny !) a především a hlavně policie měřila THC v konopí v hrubém rozporu s právně závaznou evropskou metodikou uvedenou v příloze č.1. Nařízení ES č. 1122/2009!!!, čímž uměle navyšovala a navyšuje obsah THC v konopí až stonásobně !!! EU má navíc povolen nižší limit % THC v konopí, pouze do 0,2% THC! Aby toto tvrzení stěžovatel doložil, žádal (opakovaně) samostatně, prostřednictvím advokátky i prostřednictvím odborné asociace policii i OSZ o provedení vyšetřovacího pokusu v souladu s trestním řádem, což mu bylo Policií ČR i OSZ v Prostějově zamítnuto. Soud OČTŘ žádné opatření také nenařídil a nebral argumentaci stran nezákonného měření THC v potaz při schvalování dalších domovních prohlídek a konfiskací. Aby stěžovatel tvrzení o nezákonném měření THC policií zcela explicitně doložil, vysadil na výzkumnické farmě v Ospělově v roce 2012 v celé EU řádně registrovanou autostartovou (samo nakvétací, rychle rostoucí a zrající) olejnatou odrůdu Cannabis Sativa, Finola, která již byla v době další konfiskace uzrálá a usušená, za niž byl následně obviněn (viz spis, stopa č. 2). Dodejme, že nejen policie předem obdržela všechny protokoly k registraci odrůd a dle § 29 ZoNL je pěstování konopí do plochy 100m2 povoleno bez ohlašovací povinnosti již od července 2004, viz ZoNL. Přesto stěžovatel pěstování konopí hlásil a domáhal se spolupráce a zákonného řešení. Jedinou právní argumentaci usnesení KSZ v Brně, a to právě k tomuto bodu na straně 3 usnesení, lze komentovat jen jako bezobsažnou slovní vatu a pokus mnoha slovy přebít prázdnotu z absence práva. Jde o chladnokrevný a ryzí právní cynismus, neboť omezení práv může být ukládáno toliko na základě zákona! Ignorování zákonů však bylo stejné i v níže uvedených případech.
·        KSZ se jakkoliv opětovně nevypořádalo s odkazem stěžovatele na ustanovení § 5 odst. 5 ZoNL, který teprve od 1.4.2013 povoluje bez povolení získávat a zacházet s konopím pouze a jen do 0,3 % THC  k účelům pokusnickým v důsledku novely ZoNL zákonem č. 50/2013 Sb. Do této doby šlo o právo na pokusnické jednání s konopím bez výjimky.
·        Dále se KSZ opětovně vůbec nevypořádalo s ustanovením § 12 odst. 2 trestního zákoníku, totiž že trestným činem je pouze ten skutek, který je škodlivý, což se v případě obviněného nestalo, naopak jednání bylo společensky prospěšné. Zde rovněž stěžovatel odkazoval na judikát Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 3 Tdo 52/2008 (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č.9/2008), kdy pěstování a zpracování konopí s obsahem nad 0,3% THC k alternativní léčbě není trestným činem pro absenci nebezpečnosti (dle trestního zákona), nyní škodlivosti (dle trestního zákoníku)
·        Dále se KSZ opětovně vůbec nevypořádalo s ustanovením § 31 odst. 1 trestního zákoníku, totiž že trestným činem není jednání, kdy stěžovatel společensky prospěšného jednání nemohl dosáhnuti jinak, než porušit zákon, což stěžovatel nemohl ani jako předseda mezinárodní asociace zabývající se výzkumem, ani jako adiktolog, nebo syn rodičů, když na stařecké nemoci konopí velmi prospívá. Stěžovatel Ústavnímu soudu již v první stížnosti doložil nepotřebu amputací končetin díky kvalitní konopné (neomamné) masti! Podle dat UZIS za rok 2012 více než 10 tisíc amputací!
·        Dále se KSZ rovněž vůbec nevypořádalo ani s ustanovením § 28 trestního zákoníku pojednávajícího o netrestnosti jednání v krajní nouzi při ochraně vlastního života a zdraví, kdy stěžovatel konopím (kanabinoidy) mj. úspěšně léčil bolesti 3.stupně diseminované neuroboreliozy diagnostikované v roce 2011 po opakovaných neúspěšných léčbách boreliozy od roku 2006, kdy byl stěžovatel infikován, což bylo policií na kameru zadokumentováno již při konfiskaci 2011, ale pak policie tvrdila, že úkon nenatáčela?! Přes 70% léčeb kanabinoidy je léčba bolesti. V posledních bolestivých stádiích (nejen) rakoviny už mnohdy ani (pro tělo i duši) velice zátěžové opiáty nestačí! Kanabinoidy bez jakéhokoliv rizika extrémně sníží potřebu opiátů a lidé umírají důstojně a důkazně s delší dobou důstojného dožití!
·        Stejně tak se KSZ vůbec nevypořádalo (a to ani v předchozích rozhodnutích vedoucích následně k odmítavému rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 4859/12 II. a II. ÚS 1311/13) s úhradou nákladů za právní konzultace k jednotlivým opatřením a stížnostem stěžovatele, byť, jak je uvedeno ve spisu, stěžovatel odkazoval na § 36 trestního řádu, že se může hájit sám bez advokátního zastoupení. Zatímco všechny tři advokáty ex offo ČR řádně vyplatila, i když jejich pomoc stěžovatel vůbec nezaznamenal, advokátce, kterou si stěžovatel zvolil a která vykonala mnoho práce, nepřiznala ČR úhradu nákladů, ani při prostějovských procesech, kauze „vydírané ministryně“, či kauze „zneužitý posudek“, viz Příloha I/11 (rozhodnutí KS v Brně) potvrzená Přílohou I/8 (rozhodnutí soudní znalkyně MUDr. Musilové).
·        Jak je uvedeno k příloze 7, KSZ se rovněž vůbec nevypořádalo s rozhodnutím Veřejného ochránce práv ve vztahu k naprosté irelevantnosti odkazu soudní znalkyně na onemocnění stěžovatele v roce 2003, kterým údajně trpěl i v roce 2012 a jednal tedy údajně ve stavu údajné nepříčetnosti a údajně nechápal, že páchá údajný trestný čin.
·        Stejně tak se KSZ vůbec nevypořádalo s námitkou stěžovatele v druhém dodatku stížnosti na zcela rozlišná rozhodnutí KSZ ve stejné věci, kdy v případě druhé konfiskace výzkumnické farmy a snahy OSZ věc ututlat údajnou právní nezpůsobilostí stěžovatele, přijalo KSZ stížnost mezinárodní asociace výzkumu „Konopí je lék“ Open Royal Academy (CZ), které byl stěžovatel členem, jako právně přípustnou, ale při třetí konfiskaci 2011 a snaze věc ututlat údajnou právní nezpůsobilostí stěžovatele, KSZ v Brně vydalo usnesení, že zástupci poškozených sdružení v asociaci Open Royal Academy včetně stěžovatele nejsou osobou poškozenou (!?) a osobou oprávněnou podat stížnost (!?), což KSZ rozhodlo dne 22.2.2013, čj. 5 KZT 9/2013-20. Z tohoto důvodu stěžovatel níže samostatně podrobně doloží velmi hrubě popřené právo se sdružovat a realizovat tak lidská, občanská, hospodářská a profesní práva:

Ve třetí stížnosti Soudu pro lidská práva k porušení čl. 11 Úmluvy stěžovatel uvedl:
„Přestože v zemích Evropské unie (např. Španělsko, Belgie, Nizozemí) běžně existují svépomocné spolky na principech Cannabis Social Club, došlo u stěžovatele k porušení práva na sdružování garantovaného čl. 11 Úmluvy. Tedy práva na sdružování v odborných společnostech, asociacích, občanských sdruženích a spolcích, v tomto případě založených k ochraně zájmů výzkumu „Konopí je lék“. Jako adiktolog a zakladatel cannabisterapie stěžovatel (nejen k ochraně před tragickými důsledky prohibice) od roku 1990 inicioval založení řady nevládních organizací společností zaměřených na otevřené a bezbariérové vzdělání, poradenství a advokacii, terapii a rehabilitaci osob (zejména) duševně nemocných,  výzkum a tvorbu (minimálních) standardů kvality všech aspektů cannabisterapie od semene konopí až po jeho zdárný užitek (nejen) v léčbě konopím, společností pro sociální ekologii a komunitní zdravotně sociální služby. Zřizovatelem mezinárodního vědeckovýzkumného pracoviště Edukativní konopná klinika v Praze založeného i za nemalé finanční podpory hl. m. Prahy byly: Společnost pro sociální ekologii Art Language Factory,o.s., Společnost pro otevřené a bezbariérové vzdělávání Ateliér ALF,o.s. a Odborná společnost Konopí je lék,o.s. V roce 2009 za Ateliér ALF stěžovatel získal na konferenci ministrů EU ocenění za příklad dobré praxe EU a v roce 2007, 2008 byl semifinalistou soutěže auditorské společnosti Ernst & Young Podnikatel roku, kategorie sociálně prospěšný podnikatel. V prostorách Edukativní konopné kliniky stěžovatel založil galerii Jaroslavy Moserové, dle stěžovatele nejvýznamnější političky ČR 20. století, předsedkyně Unesco, vědkyně, umělkyně a přední české lékařky popálenin (mj. i Jana Palacha, viz Konopná mast, www,konopijelek.cz). Stěžovatel do výzkumu zapojil všechny profese cannabisterapie: growery a šlechtitele, bylinkáře, chemiky, farmaceuty, toxikology, vývojáře nových léčiv, léčitele, adiktology, lékaře a soudní znalce, psychology, psychoterapeuty, zdravotní a sociální pracovníky a speciální pedagogy, právníky, ekonomy, techniky a další profese a také a především spousty dobrovolníků a mecenášů, viz důkazy k II. ÚS 664/12. Realizace výzkumu „Konopí je lék“ kromě jiného chrání občany před černým trhem s tzv. marihuanou od dealerů z tzv. indoorových pěstíren, která je mj. koncentrovaná především na kanabinoid  THC způsobující psychotizující reakce a je toxická! Od roku 2012 je klinika policejně zkonfiskována, stejně jako (opakovaně) výzkumnická farma v Ospělově. Laboratoř Alberta Hoffmana v Edukativní konopné klinice občanům konopí řádně zpracovávala a klinika vzdělávala laickou a odbornou veřejnost.“ /Text krácen/

K státem organizované šikaně vůči stěžovateli dodejme: Dne 5.2.2013 Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR pod. č.j. 2013/902-421 v odvolacím řízení rozhodlo, že stěžovateli zakazuje pracovat a stěžovatel nemá právo čerpat výhod ze sociálních fondů aktivní politiky zaměstnanosti.
K tomu stěžovatel připomíná, že v rámci první ústavní stížnosti projednávané pod čj.j. II. ÚS 664/12 stěžovatel zcela oprávněně žádal a na důkazech spáchaných zločinů proti lidskosti doložil, aby Ústavní soud ČR vydal tento nález:Pro nepřípustné omezování základních práv a svobod zaručených Listinou práv a svobod, se zrušují § 283, § 284, § 285 a § 286 zák.č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku a § 24 písm. a) zák.č. 167/1998 Sb., všechna ustanovení ve znění ke dni podání ústavní stížnosti.“ Ústavní soud i toto naprosto ignoroval.

IV.
Právní řád nedává stěžovateli jinou možnost domoci se svého Listinou základních práv a svobod zaručeného práva, než stížností k Ústavnímu soudu, aby se mohl domáhat práv u ESLP a SDEU, pokud bude rozhodnuto stejným nálezem jako v minulosti. Stěžovatel požaduje, aby jeho jednání bylo řádně prošetřeno soudem, neboť opakovaně doložil, že jeho jednání nenaplňuje skutkovou podstatu žádného trestného činu a trestní řízení by mělo být zastaveno z pro něj příznivějších důvodů a byly nahrazeny škody nejen na stěžovateli a jeho rodině, ale i na celém výzkumu. Stěžovatel žádá, aby Ústavní soud ČR přijal jako právně přípustné uvedení důkazních příloh stížnosti ke stažení na http://ustavnisoud.blogspot.cz/ 

V.
Stěžovatel žádá, aby na základě ad I. garantovaných práv Ústavní soud ČR rozhodl že Ústavní soud ČR zrušuje Usnesení Krajského Státního zastupitelství v Brně, ze dne 25.11.2013, č.j. 5 KZT/70-2013-16 a usnesení Okresního státního zastupitelství v Prostějově, ze dne 25.10.20, č.j. ZT 108/2013-90, neboť nalezl hrubý rozpor s ústavně zaručenými právy a svobodami.

Pokud Ústavní soud ČR i s ohledem k důsledkům nenotifikace ZoNL dle Směrnice 98/34/ES a s ohledem na důsledky rozhodnutí Pl. ÚS 13/12 (a řešením dle návrhu Přílohy II/3 této stížnosti) sezná, že pro nepřípustné, kruté a letité omezování základních práv a svobod státními orgány ČR zaručených občanům Listinou práv a svobod je Ústavnímu soudu ČR závazné zrušit § 283, § 284, § 285 a § 286 zák.č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, všechna ustanovení ve znění ke dni podání ústavní stížnosti, nechť tak po právu rozhodne.

V Olomouci 21.1. 2014                                            Dušan Dvořák, v.r. , s