Mgr. Dominika Kovaříková, advokátka
ČAK: 12414, IČ: 73950211
kancelář: Olomouc, Horní nám. 365/7
tel.: 603 279 603
e-mail: kovarikova@akkovarikova.cz
datová schránka: sv8g6u8
č.ú. 2400036044/2010
Ústavní soud České
republiky
Joštova 8
660 83 Brno 2
D O P L Ň Ě N Í
Ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS
4859/12
Návrh na zrušení
usnesení Krajského
Státního zastupitelství v Brně, č.j. 5 KZT 46/2012-19
usn. Okresního státního
zastupitelství v Prostějově, č.j. 1 ZT 244/2010-214
Stěžovatel:
Mgr. Dušan Dvořák,
nar. 12. 1. 1962
bytem Tylova 2,
Olomouc
zast. Mgr. Dominikou
Kovaříkovou, advokátkou
se sídlem Olomouc, Horní náměstí 365/7
Účastník řízení:
1) Krajské státní
zastupitelství v Brně
2) Okresní státní
zastupitelství v Prostějově
Přílohy:
·
Plná moc
·
Návrh
zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech, a zákon č. 167/1998
Sb., o návykových látkách
·
Stanovisko Parlamentního institutu
k notifikace dle směrnice 98/34/Es zákona o léčivech v rámci
novelizace „konopí do lékáren“
·
Oznámení notifikace
novely zákon o návykových látek dle směrnice 98/34 v databázi TRIS
Evropské komisi pod číslem 2012/329/CZ
·
Protest soudního znalce MUDr. Jiřího Bilíka ohledně
zneužití jeho posudku soudy
·
Návrh Obvodního soudu Praha 3 Okresnímu soudu
v Olomouci k omezení právní způsobilosti stěžovatele
·
Žádost zmocněnkyně
stěžovatele JUDr. Dany Kořínkové k zastavení zahájeného řízení o omezení
(zbavení) způsobilosti stěžovatele u Okresního soudu v Olomouci i přes svědeckou
výpověď stěžovatele a jeho manželky 10.1.2013, protesty odborníků a listinné
důkazy lékařů a psychologů doložené advokátkou stěžovatele Mgr.. Dominikou
Kovaříkovou v přílohách k předmětné ústavní stížnosti sp. zn. IV. ÚS 4859/12
I.
Ohledně skutkových okolností
související s zastavením trestního stíhání stěžovatele za nedovolené
pěstování a nakládání s konopím (za vědeckými a léčebnými účely)
z důvodu, že v době činu údajně trpěl stěžovatel závažnou duševní poruchou a
byl údajně nepříčetný, odkazujeme
na ústavní stížnost sp. zn. IV. ÚS 4859/12 a její přílohy.
Včasně podanou ústavní
stížnost sp. zn. IV.ÚS
4859/12 podanou dne 24. prosince 2012
stěžovatel doplňuje o následující porušení:
- čl.
1 Listiny základních práv a
svobod, podle nějž lidé jsou svobodní
a rovní v důstojnosti i v právech a základní práva a svobody jsou
nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
- čl. 5 Listiny základních práv a svobod, podle nějž každý je způsobilý mít práva,
- čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle nějž každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do
soukromého a rodinného života,
- čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod, podle nějž se každý může domáhat
stanoveným postupem
svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u
jiného orgánu
- čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle nějž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci,
- čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle nějž každý má právo, aby jeho věc byla
projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl
vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
II.
Porušení uvedených základních práv a
svobod
Základní výtka stěžovatele ve
vztahu k porušení výše uvedených základních práv a svobod spočívá v tom,
že shledání stěžovatele nezpůsobilým k mu vytýkanému trestnému činu má za
cíl zamaskovat nemožnost jej de iure za
tento čin odsoudit.
Skutkový stav předcházejí
napadnutému rozhodnutí a právní kvalifikace
Stěžovatel
celkově čelí, resp. čelil čtyřem obviněním za pěstování a zpracování konopí
v letech 2009 až 2012, které jako vedoucí výzkumu poskytoval
nemocným.
Za
sklizeň konopí 2009 již byl stěžovatel odsouzen k podmíněnému trestu
odnětí svobody (což je s ohledem na vyčerpání všech vnitrostátních
soudních prostředků předmětem stížnosti ESLP – viz nález Ústavního soudu ze dne
13. dubna 2012 II, ÚS 664/12, z čehož vyplývají všechny
veškeré procesní kroky ve věci odsouzení stěžovatele za sklizen 2009).
V krátkosti
lze říci, že během celého procesu týkající se sklizně 2009 nebyla nijak
objektivně diskutována a zohledněna námitka stěžovatele, že z hlediska
pokroku vědy nelze ignorovat individuální a společenský prospěch léčení
určitých nemocí pomocí konopí, resp. kanabinoidů (cukrovka, Parkinsonova nemoc,
rakovina atd.)
Přesvědčen, že takový
kategorický přístup je v rozporu s myšlenkou účty k životu a
zdraví lidí, předložil stěžovatel - ačkoliv formální - tak velice účinný
argument:
Neaplikovatelnost[1]
klíčových ustanovení [2] českého zákona o návykových látkách z důvodu
neoznámení tohoto zákona[3]
dle procedury směrnice 98/34/ES. Z tohoto důvodu nelze na stěžovatele
nahlížet z hlediska trestního práva jako na osobu jednající bez povolení
k zacházení s návykovými látkami[4]
a je třeba stěžovatele zprostit obvinění.
Odmítaje položit
předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU se odpověď českých soudu (včetně Ústavního
soudu) omezila na to říct, že zákon o návykových látkách těží z výjimky
z oznamovací povinnosti[5], neboť se zákon
omezuje jen na transpozici závazného práva EU a zejména nařízení.
Ale
proč pak Soudní dvůr EU a priori
zakazuje transpozici nařízení[6]? A proč zůstaly soudy
němé vůči opakovanému požadavku stěžovatele, aby doložily vlastní tvrzení a
identifikovaly unijní předpis požadující transpozici po členském státu[7]?
Protože
tvrzení českých soudů je jednoduše chybné, což nelze již ututlat s ohledem
na skutečnost, že v mezidobí Parlament ČR a česká vláda vyvrátily svým
vlastním jednání toto tvrzení soudů.
Parlament přijal
novelu zákona o léčivech, jejímž účelem je liberalizace konopí pro léčbu
nemocných[8].
Tato skutečnost vyvrací argument soudů, že unijní normy požadují zákaz
pěstování konopí.
Důkaz: Návrh
zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech, a zákon č. 167/1998
Sb., o návykových látkách
Během legislativní procesu uvedené novely
Parlamentní institut (rešeršní a poradní orgán Poslanecké sněmovny) doporučil,
aby novela zákona byla oznámena dle směrnice 98/34/ES jakožto neharmonizovaná
norma.
Důkaz: Stanovisko
Parlamentního institutu k notifikace dle směrnice 98/34/Es zákona o
léčivech v rámci novelizace „konopí do lékáren“.
Navíc ministerstvo
zdravotnictví přistoupilo ČR (vůbec poprvé) k notifikaci zákona o
návykových látkách dle směrnice 98/34/ES.
Důkaz: Oznámení notifikace
novely zákon o návykových látek dle směrnice 98/34 v databázi TRIS Evropské
komisi pod číslem 2012/329/CZ[9].
Rekapitulujme:
1) Moc výkonná a zákonodárná vyvrátily svým jednáním tvrzení českých
soudů, že zákon o návykových látkách se nemusí notifikovat dle směrnice
98/34/ES.
2) Tím je doloženo, že zákon o návykových látkách, ačkoliv měl, oznámen
dle směrnice 98/34/ES nebyl a je vůči stěžovateli nevymahatelný.
V případě, že by Ústavnímu soudu nestačila uvedena evidence, ať
využije své pravomoci (viz nález ÚS 154/08 ze dne 30.
6. 2008) a předloží, jak je neustále stěžovatelem před
všemi instancemi požadováno, předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU.
Je náhodou, že v takovém
kontextu uvedeného došlo k shledání stěžovatele za nepříčetného ze
spáchání vytýkaného trestního činu?
Stěžovatel se domnívá, že nikoliv.
Nemůže být náhodou, že
Okresní státní zastupitelství v Prostějově, jež musí dle zákona uzavřít „zbylé“
obžaloby za obvinění stěžovatele od roku 2010 až 2012, přijal napadnuté
usnesení ve věci obžaloby za sklizeň konopí v roce 2010, když tíha
právních argumentů směřuje k zproštění obžalovaného vinny ze spáchání
vytýkaných trestních činů.
Nemůže být dále náhodou,
že stejné státní zastupitelství dále znovu otevře již pravomocně rozhodnutí
týkající se sklizně za 2009[10]
a shledává stěžovatele za nepříčetného (a to i přesto, že Nejvyšší a Ústavní
soud proti odsouzení stěžovatele v dané věci nenašly námitek a shledali,
že zákon je z hlediska směrnice 98/34/ES vymahatelný, poněvadž transponuje
nařízení, jež se však dle Soudního dvora se transponovat nesmí).
Nemůže být náhodou, že
jediný psychiatrický posudek použitý Okresním státním zastupitelství
v Prostějově se výlučně opírá o velice kontroversní[11]
umístění stěžovatele v psychiatrickém zařízení v roce 2003, což
nesplňuje požadavky judikatury ESLP o nutnost specifických důkazů, že
stěžovatel není (v současnosti) schopen se sám o sebe postarat nebo že
představuje nebezpečí po jiné osoby[12].
Je velice neobvyklé, aby
jediný Okresním státním zastupitelství v Prostějově oslovený psychiatrický
znalec učinil závěr, že stěžovatel není schopen rozpoznat trestní povahu svého
jednání, pokud čtyři jara za sebou (2009 až 2012) s vědomím státních
orgánů, kterým činnost za účelem společenského prosazování léčby s konopím
záměrně hlásí a žádá o spolupráci a policejní ochranu, úmyslně konopí zasazuje,
během léta dohlíží nad růstem, aby jej na podzim sklidil a na základě
empirických zkušeností aplikoval v různých formách na specifické nemoci, přičemž
byla Českou lékařskou společností Jana Evangelisty Purkyně a řadou dalších
odborných asociací i Úřadem vlády ČR (Národním protidrogových koordinátor)
doložena vysoká odbornost stěžovatele a doloženo ocenění Vlády ČR
z 4.12.2009 za vzdělávání veřejnosti v léčbě konopím.
Po zjištění,
k čemu je posudek soudního znalce použit, se soudního znalec ohradil proti
zneužití jeho posudku soudy.
Důkaz: Protest soudního znalce
MUDr. Jiřího Bilíka ohledně zneužití jeho posudku soudy
Nad rámec napadnutých
opatření nutno uvést, že není náhodou, že prostějovský soud bez jakéhokoliv
zákonného důvodu vydal posudek soudního znalce k civilnímu řízení
stěžovatele u pražského soudu[13]
bez jakéhokoliv zákonného oprávnění a odůvodnění a tento pražský soud se obrací
na olomoucký soud jakožto soud trvalého bydliště stěžovatel za účelem omezení
(zbavení) právní způsobilosti stěžovatele?
Důkaz:
Návrh Obvodního soudu Praha 3 Okresnímu soudu v Olomouci k omezení
právní způsobilosti stěžovatele
Není náhodou, že
olomoucký soud skutečně zahájil řízení, aniž by učinil dodatečná ověření, tj.
omezuje se na posudek k trestnímu řízení pro prostějovský soud i přes
protest autora soudně znaleckého posudku?
Důkaz: Žádost zmocněnkyně stěžovatele k zastavení
zahájeného řízení o omezení (zbavení) způsobilosti stěžovatele u OS
v Olomouci i přes výpověď stěžovatele, jeho manželky a listinné důkazy
doložené advokátkou stěžovatele v přílohách k sp. zn. IV. ÚS 4859/12
Ačkoliv plně přísluší Ústavnímu
soudu přijmout závěry, které považuje za vhodné, je stěžovatel přesvědčen, že
je jisté nebo že přinejmenším skutkový kontext vytváří vážnou a nepřekonatelnou pochybnost, že záměr opatření ohledně shledání stěžovatele nepříčetným a
zbavení jeho právní způsobilosti spočívá
v tom, že nemohouce
shledat stěžovatel vinným s ohledem na zjevnou neaplikovatelnost zákona o
návykových látkách z důvodu jeho neoznámení dle směrnice 98/34/ES se dotčené
státní orgány (především Okresní státní zastupitelství v Prostějově a
Okresní soud v Prostějově) snaží se zprostit své úlohy a své odpovědnosti
uvedeným způsobem negující veškeré principy právního státu.
Ačkoliv nelze
vyloučit, že tento postup soudů je motivován přátelským duchem najít
„kompromis“, neboť stěžovatel riskuje za každé další odsouzení trest vězení,
stěžovatel nedisponuje žádnou garancí, že toto je skutečný a jediný motiv soudů
a že se soudy budou skutečně omezovat „jen“ na to, aby jej zbavením právní
způsobilosti „činili“ netrestným, aniž by přijaly jiná opatření (soudní
kuratela, umístění stěžovatele v psychiatrickém zařízení) mající
povahu trestu a represe. Stěžovatel se domnívá, že o přátelské gesto nejde,
neboť omezení (zbavení) způsobilosti je dalším nepřiměřeným represivním
opatřením. Dále nejde alternativní postup, jež by byl zákonem stanovený jako
přípustný.
Naopak je škoda, že soudy
nepochopily přátelské náznaky učiněné stěžovatelem během procesu týkající se
sklizně 2009, dle kterých pouze používání návykových látek pro léčebné účely
těží z ochrany práva EU (Soudní dvůr C-136/09 Josemans)
a tudíž není třeba se obávat precedentu aplikovatelného na každou jinou kausu
týkající se návykových látek. Nicméně otázka nevymahatelnost zákazu návykových
látek v rámci neoznámením národních předpisů dle směrnice 98/34/ES nebyla
dosud Soudním dvorem řešena. Bylo by doporučeníhodné takovýmto výrokem Soudního
dvoru disponovat skrze institut soudní spolupráce v rámci řízení o
předběžné otázce, předtím než by Soudní dvůr byl dán do situace muset takovýto
právní problém řešit ve vztahu k dealerovi drog, jež by judikaturu Soudního
dvora napadal argumentem, že teprve po řádné notifikaci dotčené látky dle
98/34/ES je vůbec možné říci, co je návykovou látkou netěžící ochrany práva EU
v případě užití konopí pro omamné účely.
Na základě uvedeného stěžovatel dospívá k závěru, že
jediným účelem napadnutých usnesení je znemožnit, aby trestní obvinění proti
stěžovateli byla projednávaná soudem, který s ohledem na doloženou
nevymahatelnost zákona o návykových látkách z důvodu neoznámení tohoto
zákona dle směrnice 98/34/ES by nemohl jinak – má-li být nestranný - než
shledat stěžovatele nevinným z vytýkaného trestného činu a musel by jej
zprostit obžaloby.
Stěžovatel se domáhá zrušení
obou ústavní stížností napadených usnesení, neboť jimi došlo k zásahu do jeho výše ad I. ústavně zaručených práv. Stěžovatel požaduje, aby jeho jednání bylo v rámci trestního
řízení řádně prošetřeno, neboť je přesvědčen, že nenaplňuje skutkovou podstatu
žádného trestného činu a trestní řízení by mělo být zastaveno z pro něj
příznivějších důvodů. Právní řád nedává stěžovateli jinou možnost domoci se
svého Listinou základních práv a svobod dotčeného práva, než stížností k
Ústavnímu soudu.
III.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhuji, aby Ústavní soud
vydal tento
nález:
Usnesení Krajského Státního
zastupitelství v Brně, č.j. 5 KZT 46/2012-19 ze dne 21. 10. 2012 a usnesení Okresního
státního zastupitelství v Prostějově, č.j. 1 ZT 244/2010-214 ze dne 27. 9. 2012
se pro rozpor s ústavně zaručenými právy a svobodami zrušují.
V Olomouci dne 6. února 2013
Dušan Dvořák, v.r
[1] Stála judikatura od rozsudku Soudního
dvora ve věci C-194/94 CIA, bod 54.
[2] Ustanovení zákona č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách, týkající se povolení k zacházení s návykovými látky a
zakazující pěstování konopí.
[3] K oznámení mělo dojít zejména začátkem
roku 2009 během změně ustanovení týkající se
povolení k zacházení s návykovými látky, ke které došlo zákone č. 141/2009 Sb., ze dne 28.
dubna pozměňující zákon č, 167/1998
Sb., , o návykových
látkách.
[4] Viz rozsudek Soudního dvora ve věci
C-20/05 Procédure pénale contre
Schwibbert.
[5] Čl. 10 dost. 1 směrnice 98/34/ES.
[6]
Rozsudek Soudního dvora ve věci 34/73
Variola.
[7]
Rozsudek Soudního dvora ve věci C-289/94 Komise ES proti Itálii, para 36, 43 a 44.
[8]
Sněmovní tisk 590/0;
http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=590&CT1=0
[10] Připomeňme si, jde o řízení,
v rámci kterého Ústavní soud shledal argument zákona o návykových látkách
i přes neoznámení dle směrnice 98/34/ES za
aplikovatelnosti, neboť zákon transponuje nařízení, jež se dle
judikatury Soudního dvora transponovat nesmí.
[11] Toto umístění bylo důsledkem
nepodrobení stěžovatele jakožto psychoterapeuta tzv.
odborným názorům svých kolegů psychiatrů. Poté co byl umístěn do klece se
stěžovatel s Veřejným ochráncem práv úspěšně podílel na legislativním zrušení
(2005) tohoto nelidského a ponižujícího zacházení.
[13] Tento soud řeší občansko právní kazu
výpovědi ze zaměstnání.
