Mgr. Dominika Kovaříková,
advokátka
ČAK: 12414, IČ:
73950211
kancelář: Olomouc,
Horní nám. 365/7
tel.:
603 279 603
e-mail: kovarikova@akkovarikova.cz
datová
schránka: sv8g6u8
č.ú.
2400036044/2010
Ústavní soud České republiky
Joštova 8
660 83 Brno 2
Ústavní stížnost
Návrh na zrušení
usnesení Krajského Státního zastupitelství v Brně, č.j. 5
KZT 9/2013-23
usn. Okresního státního zastupitelství v Prostějově, č.j.
1 ZT
55/2012-79
s žádostí
o přiřazení projednání a rozhodnutí v rámci ústavní stížnosti
sp. zn. IV.ÚS 4859/12
Stěžovatel:
Mgr. Dušan Dvořák, nar. 12. 1.
1962
bytem Tylova 2, Olomouc
zast. Mgr. Dominikou
Kovaříkovou, advokátkou
se sídlem Horní náměstí 7,
Olomouc
Účastník řízení:
1) Krajské státní
zastupitelství v Brně
2) Okresní státní zastupitelství
v Prostějově
Přílohy:
·
Plná moc
·
Usnesení Krajského státního
zastupitelství v Brně
·
Usnesení Okresního státního
zastupitelství v Prostějově
·
Rozhodnutí Okresního soudu v Prostějově
·
Rozhodnutí
odboru dohledu Ministerstva spravedlnosti ČR
·
Rozhodnutí Úřadu pro
technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví ke směrnici 98/34/ES a
notifikaci zákona o návykových látkách
·
Rozhodnutí
ministra zdravotnictví
·
Rozhodnutí
Magistrátu hl.města Prahy k Edukativní konopné klinice
·
Rozhodnutí
UKZUZ k metodice měření THC v konopí
·
Rozhodnutí
Kriminalistického ústavu k metodice měření THC v konopí
·
Rozhodnutí
Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje
·
Vyjádření
ošetřující psychiatry MUDr. Táborské
·
Znalecký
posudek
I.
Dne 25.1.2013 rozhodlo Okresní státní zastupitelství v
Prostějově usnesením, že se trestní stíhání stěžovatele Dušana Dvořáka, nar. 12. 1.
1962, stíhaného pro zvlášť závazný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání
s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního
zákoníku, dílem dokonaný, dílem zůstavší ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1
trestního zákoníku, zastavuje. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla
usnesením Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 22. 2. 2013
zamítnuta. Trestní stíhání stěžovatele bylo zastaveno s odůvodněním, že v době činu trpěl závažnou psychopatologickou duševní
poruchou diagnostikovanou jako schizoafektivní
porucha, smíšený typ, která měla způsobit ztrátu schopnosti stěžovatele
rozpoznat protiprávnost činu a korigovat své jednání, tj. činu se měl dopustit
ve stavu tzv. nepříčetnosti. Tato skutečnost měla být prokázána znaleckým posudkem
zpracovaným MUDr. Hanou Kučerovou dne 8.1. 2013.
Usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně bylo
stěžovateli doručeno
prostřednictvím jeho právní zástupkyně dne 27. 2. 2013, lhůta pro podání ústavní
stížnosti tak končí dne 27. 4. 2013.
Proti všem výše uvedeným rozhodnutím podává stěžovatel tuto
ú s t a v n
í s t í ž n o s t
v níž namítá porušení
- čl. 1 Listiny základních práv a svobod, podle nějž lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech a základní
práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné,
- čl. 5 Listiny
základních práv a svobod,
podle nějž každý je způsobilý mít
práva,
- čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle
nějž každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do
soukromého a rodinného života,
-čl. 15 Listiny základních práv a svobod, podle
nějž svoboda myšlení, svědomí a vědeckého bádání a
umělecké tvorby je zaručena,
- čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle nějž se každý může domáhat
stanoveným postupem svého práva u nezávislého a
nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu,
- čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a
svobod, podle nějž nikdo nesmí být odňat
svému zákonnému soudci,
- čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a
svobod, podle nějž každý má právo, aby jeho věc byla
projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl
vyjádřit ke všem prováděným důkazům, a
II.
Porušení
základních práv a svobod ve vztahu k evropskému právu
Stěžovatel se touto ústavní stížností domáhá zrušení výše
uvedených usnesení, aby mohla být jeho trestní věc řádně projednána a věcně o ní rozhodnuto, když je
přesvědčen, že se trestného jednání nedopustil. Základní výtka stěžovatele ve
vztahu k porušení výše uvedených základních práv a svobod spočívá v tom,
že shledání stěžovatele nezpůsobilým k mu vytýkanému trestnému činu má za cíl zastřít nemožnost jej de iure za tento čin odsoudit.
Skutkový stav
předcházejí napadenému rozhodnutí a právní kvalifikace
Stěžovatel
celkově čelí, resp. čelil čtyřem obviněním za pěstování a zpracování konopí
v letech 2009 až 2012, které jako vedoucí výzkumu „Konopí je lék“
poskytoval nemocným. Tato ústavní
stížnost se týká sklizně 2011, ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 4859/12 se týkala sklizně 2010.
Za
sklizeň konopí 2009 již byl stěžovatel odsouzen k podmíněnému trestu
odnětí svobody (což je s ohledem na vyčerpání všech vnitrostátních
soudních prostředků předmětem stížnosti ESLP – viz nález Ústavního soudu ze dne
13. dubna 2012 II, ÚS 664/12, z čehož vyplývají všechny
veškeré procesní kroky ve věci odsouzení stěžovatele za sklizen 2009).
Během
celého procesu týkající se sklizně 2009 nebyla nijak objektivně diskutována a
zohledněna námitka stěžovatele, že z hlediska pokroku vědy nelze ignorovat
individuální a společenský prospěch léčení určitých nemocí pomocí konopí, resp.
kanabinoidů (cukrovka, Parkinsonova nemoc, rakovina atd.)
Přesvědčen, že takový
kategorický přístup je v rozporu s myšlenkou účty k životu a
zdraví lidí, předložil stěžovatel opakovaně - ačkoliv formální - tak velice
účinný argument: Neaplikovatelnost[1]
klíčových ustanovení [2] českého zákona o návykových látkách z důvodu
neoznámení tohoto zákona[3]
dle procedury směrnice 98/34/ES. Z tohoto důvodu nelze na stěžovatele
nahlížet z hlediska trestního práva jako na osobu jednající bez povolení
k zacházení s návykovými látkami[4]
a je třeba stěžovatele zprostit obvinění.
Odmítaje položit
předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU se odpověď českých soudu (včetně Ústavního
soudu) omezila na to říct, že zákon o návykových látkách těží z výjimky
z oznamovací povinnosti[5], neboť se zákon
omezuje jen na transpozici závazného práva EU a zejména nařízení.
Ale
proč pak Soudní dvůr EU zakazuje transpozici nařízení[6]? A proč zůstaly soudy
němé vůči opakovanému požadavku stěžovatele, aby doložily vlastní tvrzení a
identifikovaly unijní předpis požadující transpozici po členském státu[7]?
Protože tvrzení českých soudů je
jednoduše chybné s ohledem na skutečnost, že Parlament ČR a česká
vláda vyvrátily svým vlastním jednání toto tvrzení soudů.
Parlament přijal
novelu zákona o léčivech, jejímž účelem je liberalizace konopí pro léčbu
nemocných[8].
Tato skutečnost vyvrací argument soudů, že unijní normy požadují zákaz
pěstování konopí.
Během legislativní procesu uvedené novely
Parlamentní institut (rešeršní a poradní orgán Poslanecké sněmovny) doporučil,
aby novela zákona byla oznámena dle směrnice 98/34/ES jakožto neharmonizovaná
norma. Navíc
ministerstvo zdravotnictví přistoupilo (vůbec poprvé) k notifikaci zákona
o návykových látkách dle směrnice 98/34/ES – viz databáze TRIS Evropské komise
pod číslem 2012/329/CZ[9]. Porušení práva Společenství
Českou republikou je nyní z podnětu stěžovatele šetřeno Evropskou komisí a
je obsáhle zdůvodněno v kapitole 2 podané Evropské komisi 5. 3. 2013 a je
uvedeno ke stažení v oscanovaných originálech na adrese http://evropskakomise.blogspot.cz
Důkazy:
·
Rozhodnutí Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví) z
11.3.2013 ke směrnici 98/34/ES a notifikacím zákonných ustanovení
s povahou technického předpisu včetně důkazu o nenotifikaci zákona
č.50/2013 Sb
·
Rozhodnutí ministra
zdravotnictví z 13.3.2013, které nenotifikaci zákona o návykových látkách
potvrzuje na straně 5 v bodu 6 předmětného rozhodnutí ¨
Rekapitulujme:
1) Moc výkonná a zákonodárná vyvrátily svým jednáním tvrzení českých
soudů, že zákon o návykových látkách se nemusí notifikovat dle směrnice
98/34/ES.
2) Tím je doloženo, že zákon o návykových látkách, ačkoliv měl, oznámen
dle směrnice 98/34/ES nebyl a je vůči stěžovateli nevymahatelný.
V případě, že by Ústavnímu soudu neshledal
uvedené důkazy dostatečnými, nechť využije své pravomoci (viz nález ÚS 154/08 ze dne 30. 6. 2008) a předloží, jak je
neustále stěžovatelem před všemi instancemi požadováno, předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU.
Stěžovatel se domnívá, že nemůže být náhodou, že v takovém
kontextu došlo k shledání stěžovatele za nepříčetného ze spáchání
vytýkaného trestního činu.
Okresní státní
zastupitelství v Prostějově, které musí dle zákona uzavřít „zbylé“
obžaloby za obvinění stěžovatele od roku 2010 až 2012, přijalo napadnuté
usnesení ve věci obžaloby za sklizeň konopí v roce 2011, když tíha
právních argumentů směřuje k zproštění obžalovaného vinny ze spáchání
vytýkaných trestních činů.
Stejné státní
zastupitelství dále znovu otevřelo již pravomocně rozhodnutí týkající se
sklizně za 2009[10]
a shledalo stěžovatele za nepříčetného, a to i přesto, že Nejvyšší a Ústavní
soud proti odsouzení stěžovatele v dané věci nenašel námitek a shledal, že
zákon je z hlediska směrnice 98/34/ES vymahatelný, poněvadž transponuje
nařízení, jež se však dle Soudního
dvora transponovat nesmí.
Jak psychiatrický
posudek použitý Okresním státním zastupitelstvím v Prostějově zaslaný
k ústavní stížnosti sp. zn. IV.ÚS
4859/12, tak posudek připojený k této ústavní stížnosti se výlučně opírá o velice kontroversní[11]
umístění stěžovatele v psychiatrickém zařízení v roce 2003, což
nesplňuje požadavky judikatury ESLP o nutnost specifických důkazů, že
stěžovatel není (v současnosti) schopen se sám o sebe postarat nebo že
představuje nebezpečí po jiné osoby[12].
Je běžné, aby
jediný soudy vyslechnutý psychiatrický znalec učinil závěr, že obžalovaný není
schopen rozpoznat trestní povahu svého jednání, pokud čtyři jara za sebou (2009
až 2012) s vědomím státních orgánů, kterým činnost za účelem společenského
prosazování léčby s konopím záměrně hlásí, úmyslně konopí zasazuje, během léta dohlíží nad růstem proto,
aby jej na podzim sklidil a na základě empirických zkušeností aplikoval
v různých formách (s omamným účinkem tak i bez) na specifické nemoci, za
což byl dále řadou českými a zahraničními cenami, oceněn? S ohledem na
nynější protest soudního znalce ohledně zneužití jeho posudek soudy (viz ústavní
stížnosti sp. zn. IV.ÚS 4859/12)
lze obsah posudku vnímat jako přátelského gesto, které mělo stěžovatele pomoci
při tak kriminální aktivitě jako je poskytnutí konopí nemocným.
Nad rámec této samotné stížnosti stěžovatel dále doplňuje,
že v důkazech k ústavní
stížnosti sp. zn. IV.ÚS 4859/12
bylo doloženo, že i přes protest soudního znalce, který zpracovával pro OS
v Prostějově posudek na stěžovatele k trestnímu řízení za sklizeň
2010, bylo na základě jeho posudku (MUDr. Jiřího Bilíka) zahájeno řízení o omezení právní způsobilosti stěžovatele. Bylo
doloženo, že rozhodnutí učinil Obvodní soud pro Prahu 3, který si znalecký
posudek určený pro trestní řízení bez jakéhokoliv zákonného nároku opatřil od
OS v Prostějově pro civilní řízení stěžovatele u Obvodního soudu pro Prahu
3 a následně dal OS v Olomouci, v jehož obvodu má stěžovatel trvalé bydliště,
návrh na zahájení řízení o omezení způsobilosti stěžovatele k právním úkonům.
Navíc Obvodní soud pro Prahu 3 svolil, aby byl posudek obsahující důvěrná sdělení a lékařské tajemství nejen o
stěžovateli, ale i jeho rodině, zkopírován žalovanou protistranou v civilním
sporu a bez jakékoliv kontroly dále
zveřejňován či šířen a všechny stížnosti stěžovatele na toto jednání
soudců Obvodního soudu pro Prahu 3 byly
zamítnuty.
Ačkoliv plně přísluší
Ústavnímu soudu přijmout závěry, které považuje za vhodné, je stěžovatel
přesvědčen, že je jisté nebo že přinejmenším skutkový kontext vytváří vážnou a nepřekonatelnou pochybnost, že opatření ohledně zbavení právní způsobilosti mají napomoci prostějovskému soudu,
který nemohouce shledat stěžovatel vinným s ohledem na neoznámení zákona o
návykových látkách se snaží zprostit se své úlohy a své odpovědnosti uvedeným
způsobem negující veškeré principy právního státu.
Ačkoliv nelze
vyloučit, že tento postup soudů je motivován přátelským duchem najít
„kompromis“, neboť stěžovatel riskuje za každé další odsouzení trest odnětí
svobody, stěžovatel nedisponuje žádnou garancí, že toto je skutečný a jediný
motiv soudů a že se soudy budou skutečně omezovat „jen“ na to, aby jej zbavením způsobilosti k právním úkonům „činili“
trestně neodpovědným, aniž by přijaly jiná opatření (soudní kuratela,
umístění stěžovatele v psychiatrickém zařízení) mající de facto povahu trestu a represe.
Stěžovatel se domnívá, že o přátelské gesto nejde, neboť omezení (zbavení)
způsobilosti je dalším nepřiměřeným represivním opatřením. Dále nejde
o alternativní postup, jež by byl zákonem stanovený jako přípustný.
Naopak je škoda, že soudy
nepochopily přátelské náznaky učiněné stěžovatelem během procesu týkající se
sklizně 2009, dle kterých pouze používání návykových látek pro léčebné účely
těží z ochrany práva EU (Soudní dvůr C-136/09 Josemans)
a tudíž není třeba se obávat precedentu aplikovatelného na každou jinou kauzu
týkající se návykových látek. Nicméně otázka nevymahatelnost zákazu návykových
látek v rámci neoznámení národních předpisů dle směrnice 98/34/ES nebyla
dosud Soudním dvorem řešena. Bylo by doporučeníhodné takovýmto výrokem Soudního
dvoru disponovat skrze institut soudní spolupráce v rámci řízení
o předběžné otázce, předtím než by Soudní dvůr byl dán do situace muset
takovýto právní problém řešit ve vztahu k dealerovi drog, jež by judikaturu
Soudního dvora napadal argumentem, že teprve po řádné notifikaci dotčené látky
dle 98/34/ES je vůbec možné říci, co je návykovou látkou netěžící ochrany práva
EU v případě užití pro omamné účely.
Na
základě uvedeného stěžovatel dospěl k závěru, že jediným účelem
napadnutých usnesení je znemožnit,
aby trestní obvinění proti stěžovateli byla projednávaná soudem, který
s ohledem na doloženou nevymahatelnost zákona o návykových látkách
z důvodu neoznámení tohoto zákona dle směrnice 98/34/ES by nemohl jinak –
má-li být nestranný - než shledat stěžovatele nevinným z vytýkaného
trestného činu a musel by jej zprostit obžaloby.
Stěžovatel se domáhá zrušení obou ústavní
stížností napadených usnesení, neboť jimi došlo k zásahu do jeho výše ad I. ústavně zaručených práv. Stěžovatel
požaduje, aby jeho jednání bylo v rámci trestního řízení řádně prošetřeno,
neboť je přesvědčen, že nenaplňuje skutkovou podstatu žádného trestného činu a
trestní řízení by mělo být zastaveno z pro něj příznivějších důvodů. Právní řád
nedává stěžovateli jinou možnost domoci se svého Listinou základních práv a
svobod dotčeného práva, než stížností k Ústavnímu soudu.
III.
Porušení
základních práv a svobod ve vztahu k českému právu
Vedle výše uvedených důvodů souvisejících s nedodržováním
ústavnosti při (ne)uplatnění práva EU se stěžovatel touto ústavní stížností
domáhá odkazem na ústavně zaručená práva
uvedena v bodě I. zrušení sporných usnesení, jejichž cílem je zamezit
tomu, aby trestní věc stěžovatele byla řádně projednána a věcně o ní
rozhodnuto, z důvodů nedodržování ústavnosti při uplatňování českého
práva.
a.
Nedostatečnost znaleckého posudku z hlediska požadavků
kladených ústavními právy uvedeny ad I
Orgány činné v trestním řízení využily opětovně nekvalitně
zpracovaného znaleckého posudku jako byl doložen k ústavní stížnosti sp. zn. IV.ÚS
4859/12, aby se nemusely jednáním
obviněného-stěžovatele dále zabývat. Stěžovatel je přesvědčen, že jeho trestní
stíhání mělo být zastaveno z důvodu, že se trestný čin nestal, resp. jednání, jehož se stěžovatel dopustil, není
trestným činem, nikoliv pro údajnou nepříčetnost stěžovatele. Orgány
činné v trestním řízení už se však nezabývaly stěžovatelovou věcnou obranou,
ale pouze s poukazem na znalecký posudek jej označily za nepříčeného a trestní
stíhání zastavily bez zkoumání, zda jednání, kterého se stěžovatel dopustil,
naplňovalo či nenaplňovalo znaky skutkové podstaty trestného činu.
Okresní státní zastupitelství v Prostějově postavilo usnesení
zastavení trestního stíhání stěžovatele na znaleckém posudku MUDr. Hany
Kučerové mající zkoumat duševní stav
stěžovatele v době jeho údajné trestné činnosti, tj. od dubna do září 2011. Posudek v závěru konstatuje, že „...rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného byly
v době spáchání trestného činu vymizelé z důvodu závažného duševního
onemocnění..“, avšak tento výrok nemá nikde v předmětném posudku oporu, stejně jako spekulace
o duševním stavu v roce 2010 v posudku v ústavní stížnosti sp. zn. IV.ÚS
4859/12. Znalecký posudek je rozdělen do tří základních částí, a to
části věnované obsahu trestního spisu, části věnované obsahu zdravotní
dokumentace a části týkající se samotného souhrnu a posudku. Celá druhá část znaleckého
posudku rozebírající zdravotní dokumentaci stěžovatele u MUDr. Táborské,
ošetřující psychiatry, se týká popisu zdravotního stavu po třetí konfiskaci
konopí v srpnu 2011 a zejména po likvidaci Edukativní konopné kliniky a
dalších k tomu vztažných trestních a správních řízení stěžovatele, a tedy
především popisu zdravotního stavu stěžovatele na podzim 2011 a v roce 2012.
Posudek spekulativně odkazuje na roky 2002 – 2004, kdy bylo na pomezí roku
2002/2003 možno takové jednání u stěžovatele zaznamenat. U stěžovatele však nebylo už dalších 8 let zaznamenáno vážné
duševní onemocnění (maniodepresivní psychóza, tzv. bipolární porucha), kterým
stěžovatel do roku 2002 trpěl. Již z tohoto důvodu měly orgány činné v trestním
řízení vyhodnotit předložený znalecký posudek jako nesprávný, když znalkyně
hodnotila zdravotní stav s výše uvedeným závěrem, pro který neměla k
dispozici žádný důkaz ve velmi obsáhlé dokumentaci stěžovatele, jak znalci sami
uvedli.
Důkaz: Vyjádření ošetřující psychiatry MUDr. Táborské ze dne 4.3.2013
Uvedené tak již na
první pohled, jak bude dále podrobněji doloženo, jednoznačně nesplňuje
požadavky Evropského soudu pro lidská práva o nutnosti specifických a
aktuálních důkazů, že stěžovatel není schopen rozpoznat trestnost jemu
vyčítaného činu.[13]
V důkazu je uveden ošetřující lékařkou ověřený autentický
výpis ze zdravotnické dokumentace stěžovatele do září 2011, ze kterého jednoznačně vyplývá, že tvrzení
soudní znalkyně MUDr. Kučerové i soudního znalce MUDr. Bilíka (úst. st. sp. zn. IV.ÚS
4859/12) je založeno
na spekulaci, když 2. května 2011, kdy stěžovatel lékařku
navštívil prvně od roku 2004 pro řízení o pěstounské péči, a stejně tak
v červenci a v září 2011 ošetřující lékařka a její zastupující kolegyně
MUDr. Štěpánová (13. 9. 2011) nehodnotila zdravotní stav stěžovatele jako
psychotický a už vůbec ne jako zdravotní stav s vymizelými rozpoznávacími
a ovládacími schopnostmi. Dalším důkazem jsou rovněž vyjádření lékařů a
psychologů zaslaná k ústavní stížnosti sp. zn. IV.ÚS 4859/12, která
tvrzení soudních znalců zpochybňují.
Rovněž tak tvrzení
soudní znalkyně uvedené v závěru posudku, že „..obviněný je schopen chápat smysl trestního řízení, není však schopen
účasti u soudního jednání“ je rovněž ničím
nepodloženou spekulací, neboť i přes 3. stupeň diseminované
neuroboreliozy a vážné zdravotní komplikace způsobené podle stěžovatele
činností státních orgánů proti jeho osobě, rodině a členům výzkumu „Konopí je
lék“ stěžovatel opakovaně sděloval soudní znalkyni, že má eminentní zájem věc
soudně projednat a soudu se účastnit, aby byl očištěn a odškodněn a viníci
potrestáni.
Dalším faktem zpochybňujícím tvrzení soudní znalkyně MUDr.
Kučerové i soudního znalce MUDr. Bilíka pro řízení ústavní stížnosti sp. zn. IV.ÚS
4859/12 je rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy ze dne 14.12. 2012
dokládající, že v letech 2006 – 2011 byl stěžovatel schopen kvalifikovaně
zpracovat inovativní veřejně prospěšné projekty s vysokou finanční
efektivitou, na základě kterých následně úspěšně založil a vedl v Praze
první českou bezbariérovou školu pro dospělé Ateliér ALF (2006) a
vědeckovýzkumné pracoviště Edukativní konopná klinika (2010), ale též byl
schopen finanční prostředky řádně vyúčtovat a získat za dané jednání česká i
zahraniční ocenění včetně ceny vlády za vzdělávaní v léčbě konopím
v roce 2009, jak bylo doloženo v první odmítnuté ústavní stížnosti
stěžovatele za sklizeň v roce 2009 (sp. zn. II, ÚS
664/12) řešené nyní Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku a Evropskou
komisí v Bruselu.
Důkaz:
Odpověď Magistrátu hl. města Prahy ze dne
14.12.2012 na žádost o informace
Stěžovatel nesouhlasí se závěry znaleckého posudku. Rozhodně u
něj složky rozpoznávací a ovládací vymizelé nebyly, neboť si byl plně vědom
svého jednání, kterého se však dopouštěl v jednoznačném přesvědčení a s
vědomím existence základního práva garantovaného ústavním pořádkem,
že trestný čin nepáchá. Obviněný je přesvědčen, že jeho jednání není
společensky škodlivé a tudíž není trestné. Dle názoru obviněného se tímto měly
orgány činné v trestním řízení zabývat především, neboť pokud by došly k
názoru, že posuzované jednání není trestným činem, nemusely už řešit trestní
odpovědnost obviněného.
b.
Nedostatečnost postupů státních orgánů z hlediska
požadavků kladených ústavními právy uvedeny ad I
Orgány činné v trestním řízení obviněnému neprokázaly úmysl
pěstovat rostliny konopí za účelem jeho následné konzumace či distribuce
k účelům toxikomanickým, naopak doložitelně a důkazně věděly, že (nemocní)
občané si vypěstování rostlin konopí
na výzkumnické farmě stěžovatele za účely léčebnými objednali, měli
před vstupem do výzkumu informovaný souhlas, museli splnit řadu povinností a
činili tak s vědomím ošetřujícího lékaře (kazuistiky). Kvalitně pěstované
konopí zpracovávali erudovaní vysokoškolsky vzdělaní chemici Edukativní konopné
kliniky a registrovaná peněžní sbírka na výzkum léčby kanabinoidy u Magistrátu
hl. města Prahy byla řádně vyúčtována, stejně jako granty a dary MHMP ad.
Tímto prokazováním se OČTŘ ani nezabývaly, což stěžovatel
považuje za hrubé porušení jeho práva na spravedlivý proces.
Úmyslem autorů trestního zákoníku totiž zcela jistě nebylo
postihovat pěstování rostlin konopí pro jakékoliv účely, ale pouze za účelem
jejich distribuce k účelům toxikomanickým.
To zcela odpovídá pojetí vysloveného Soudním dvorem EU ve věci
C-137/09 Josemans a Jednotnou úmluvou OSN ze dne 30. března
1961 o omamných látkách, která nakládání s omamnými látkami
jako látkami léčebnými explicitně
nekriminalizuje:
Viz body 37 a 38
rozsudku Josemans: „Tato právní situace je v souladu
s jednotlivými mezinárodními instrumenty […], jako jsou Jednotná úmluva
Organizace spojených národů o omamných látkách, uzavřená v New Yorku
dne 30. března 1961 […]. V preambuli Jednotné úmluvy smluvní strany
prohlašují, že jsou si vědomy své povinnosti předcházet drogové závislosti
a bojovat s ní, a přitom uznávají, že lékařské využití
omamných látek je i nadále nezbytné ke zmírnění bolesti a že
musí být přijata vhodná opatření k zajištění toho, aby byly omamné látky
k tomuto účelu k dispozici. Podle článku 4 této Úmluvy smluvní
strany přijmou veškerá opatření nezbytná k tomu, aby omezily produkci,
výrobu, vývoz, dovoz, distribuci, obchod, použití a přechovávání omamných
látek výlučně [na případy, kdy k nim dochází] pro lékařské a vědecké
účely“ .
Jak tedy mohl obviněný ztratit schopnost rozpoznat
nebezpečnost, resp. protiprávnost svého jednání, když národní právní úprava
kriminalizující jakékoliv nakládání s omamnými látkami za léčebnými účely je zjevně PROTIPRÁVNÍ ve vztahu k výším pramenům
práva, jež nijak nezohledňuje.
Dle ust. § 12 odst. 2 trestního zákoníku lze trestní
odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatňovat jen v
případech společensky škodlivých. Společenská škodlivost se v trestním právu
uplatňuje nyní jako tzv. materiální korektiv formálního pojetí trestných činů,
který má napomoci uplatnit princip ultima
ratio trestněprávního postihu. K pojetí
subsidiarity trestní represe se vyjadřoval již P. Šámal, když napsal, že „princip subsidiarity trestní represe má povahu
významného interpretačního pravidla, které napomáhá zákonnou skutkovou podstatu
konkrétního trestného činu i jeho formální znaky vyložit podle jejich smyslu“ (P. Šámal: K problému formálního a materiálního pojetí
a pojmu trestného činu v připravované kodifikaci trestního zákoníku. Právní
rozhledy 17/2007, s. 637). K tomu navíc dodejme ustanovení § 28 (krajní
nouze) a ustanovení § 31, odst. 1 trestního zákoníku (přípustné riziko), které
rovněž nepřipouští trestnost takovéhoto jednání.
Již v roce 2006
se Nejvyšší soud ČR (sp. zn. 3 Tdo 687/2006) pokusil zamezit tomu, aby byli
stíháni lidé, kteří pěstují konopí z jiného důvodu, než kvůli výrobě
psychotropní látky, přičemž uvedl, že jako klíčové se v takových případech
jeví zkoumání, jak s konopím občané poté, co jej pěstovali, dále naložili.
Tedy zda občané konopí zpracovali a vyrobili tak omamnou a psychotropní látku
k účelům toxikomanickým (tzv. marihuana, nebo při aplikaci § 15, písmeno
f) ZoNL neoprávněně separovali a izolovali z rostliny konopí dronabinol –
THC, což nebylo stěžovateli rovněž nikdy prokázáno), nebo konopí užili
k jiným účelům.
Orgány činné v trestním řízení přitom musí před podáním obvinění
dle zásady vyhledávací a zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností (§
2, odst. 5 trestního řádu) prokázat skutky, které jsou obviněnému kladeny za
vinu, občané svou nevinu prokazovat nemusí (čl. 40 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod).
§ 2, odst. 7 trestního řádu navíc ukládá OČTŘ za povinnost spolupracovat s nevládními
organizacemi, což nejen v předmětném řízení policejní orgány zcela
ignorovaly a přistupovaly k stěžovateli vždy s presumpcí viny i přes
toliko referencí a důkazů, že jednáním policie došlo k nezměrným tragédiím
a škodám!
Existují tisíce odrůd konopí a dle
doložitelných výsledků znaleckých analýz Ústavu soudního lékařství FN
v Olomouci pro výzkum „Konopí je lék“ jsou rozdíly v množství
kanabinoidů CBD nebo THC v samičím květu konopí (na léčivé látky
nejkoncentrovanější část rostliny) v jednom gramu až třistanásobné
a stejně tak – až 300 násobně - je odlišný poměr THC vůči CBD! Poměr
(synergie) kanabinoidů – nikoliv koncentrace - zůstává vždy stejný v celém
množství Cannabis herba a pravděpodobně i ve zbylých částech rostliny
konopí. V konopí je doloženo přes 900 látek s mnoha dalšími léčivými
látkami než jsou kanabinoidy. Např. léčivé látky ze semene konopí jsou od roku
2010 (řádně notifikováno dle směrnice 98/34/ES) součástí českého lékopisu a
zavedeny do Státního ústavu pro kontrolu léčiv.
Složení, a tedy i množství jednotlivých léčivých látek a
zejména poměry kanabinoidů CBD : THC přitom zcela zásadně ovlivňují
TERAPEUTICKÝ A PSYCHOAKTIVNÍ EFEKT a tedy i obsah a efekt všech dalších
léčivých látek v rostlině konopí. Při odpovědném zacházení s konopím
jsou rizika srovnatelná s jinými bezpečnými bylinami (drogami) a je
všeobecně odborně uznaným faktem, že rizika odpovědně pěstovaného, zpracovaného
a užívaného konopí jsou naprosto bagatelní včetně potenciálu závislosti
srovnatelného s užíváním kávy. Především pak nejsou rizika spojená
s užívání léčivého konopí nebo i tzv. marihuany fatální - na rozdíl od běžně smrtelných farmaceutických
léčiv, alkoholu a jiných tvrdých drog. Skutečným rizikem pro občany je černý
trh s mnohdy toxickou tzv. marihuanou či tzv. Fénixovými slzami (výtažek,
Cannabis extractum) z tzv. indoorových pěstíren s umělým osvětlením,
kde se pěstují odrůdy konopí s vysokým obsahem THC, které jsou enormně
hnojeny a toxicita pak přechází z kořene do květu (tzv. marihuana). Dle
Výroční zprávy vlády ve věcech drog za rok 2011 nejsou výjimky policejního
zajištění odrůd konopí obsahujících nad 20% THC de facto bez jakékoliv
ostatní zelené hmoty běžné v Cannabis herba. Konopí z výzkumnické
farmy stěžovatele při pravidelných konfiskacích od roku 2009 – 2012 vykazuje
v policejních analýzách i při nezákonném měření THC (viz výše a níže)
desetinový obsah THC, zato vysoký obsah CBD, který však policii nezajímal a
která s presumpcí viny vždy konopí zkonfiskovala a zdůvodnila toto
veřejným zájmem a prevencí šíření toxikomanie.
Přestože je podle Evropského monitorovacího centra ČR největším evropským producentem tzv.
marihuany a černému trhu stávající právní situace maximálně vyhovuje,
nejsou přes letité žádosti (nejen) stěžovatele o spolupráci a policejní ochranu
výzkumu "Konopí je lék" a letité upozorňování stěžovatele vlády,
parlamentu i prezidenta republiky na respekt k ústavním a mezinárodním závazkům
a podání stěžovatelem řady legislativních návrhů, tak i přesto nejsou dodnes
řádně notifikována ani zákonná ustanovení s povahou technického předpisu
dle směrnice 98/34/ES včetně zákona č. 50/2013 Sb. („konopí do lékáren“). Jak
stěžovatel opakovaně vládu a parlament upozorňoval, zákon č. 50/2013 Sb. zcela
zablokuje tolik potřebný výzkum a zcela znepřístupní léčivé konopí nemocným
(viz kapitola 2 Stížnosti pro porušení práva Společenství ČR projednávaná
Evropskou komisí, http://evropskakomise.blogspot.cz) s povinností nemocného občana zaplatit v lékárně
např. na neuropatické bolesti např. za
konopný lék Sativex 25 tisíc Kč měsíčně. Přitom chybí výzkum a důkazy
potřebného složení, koncentrace a zpracování konopí z hlediska urgentní,
kurativní a paliativní medicíny u konkrétních (desítek) onemocnění , jejich
stupňů, dalších souvislých onemocnění a míry jejich chronicity.
Smyslem trestního práva určitě není kriminalizace občanů
pěstujících konopí za účelem jeho využití k léčebným účelům či zkoumání
léčivých genetik konopí a dalších faktorů s tím souvisejících. Orgány
činné v trestním řízení se tak měly především zabývat otázkou, za jakým účelem obviněný-stěžovatel
rostliny konopí pěstuje a pakliže měly podezření, že jsou rostliny
konopí pěstovány za účelem výroby drog k účelům toxikomanickým, neboť
každé konopí obsahuje THC, bylo jejich povinností takové jednání stěžovatele
prokázat. Obviněnému-stěžovateli nebylo nikdy prokázáno, že by pěstoval a
zpracovával konopí na tzv. marihuanu a za účelem využití pěstovaného konopí k
toxikomanii (břemeno důkazní leží v trestním řízení jen a pouze na straně
obžaloby, obviněný není povinen svou nevinu dokazovat), nebo z konopí
získával pryskyřice s THC či tuto látku izoloval (THC = Dronabinol,
farmaceutický lék Marinol). Naopak. OČTŘ hodnověrně věděly, že stěžovatel
po letech marných žádostí Ministerstva
zdravotnictví ČR o vydání povolení k pěstování konopí k výzkumným
účelům (od roku 2000) v roce 2008 (spolu) založil odbornou společnost „Konopí
je lék, o.s.“ určenou k tvorbě standardů kvality dobré léčebné praxe a
tuto společnost jako jediný možný právní úkon legality a legitimity svého
konání registroval dle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů u
Ministerstva vnitra ČR. Pakliže nezákonné
jednání nebylo stěžovateli OČTŘ prokázáno, při uplatnění zásady presumpce
neviny, nelze na jednání opakovaně obžalovaného-stěžovatele pohlížet jako na
jednání protiprávní.
Na tomto místě stěžovatel odkazuje na Usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 30. 1.
2008, sp.zn. 3 Tdo 52/2008, podle nějž „jestliže rostlina konopí setého byla pěstována a dále
zpracována výlučně pro potřeby alternativní léčby, pak s ohledem i na ostatní
okolnosti mající vliv na konkrétní společenskou nebezpečnost činu lze učinit
závěr, že není naplněn materiální znak takového činu“. K otázce materiálního korektivu, který se uplatňuje v
současném trestním zákoníku, viz výše.
Stěžovatel je dále přesvědčen, že postup Policie ČR při
zjišťování obsahu THC v rostlinách konopí nebyl v souladu se zákonem a jak
doloží níže, byl s ním v hrubém rozporu. Odrůdy konopí, které je zakázáno pěstovat,
jsou pro účely trestního zákoníku § 289 odst. 3 zákona
č. 40/2009 Sb. definovány v Příloze I., bodu A.1.
nařízením vlády č. 455/2009 Sb. ve znění do 4. 1. 2012. Takovými rostlinami
konopí jsou ty, které „obsahují více
než 0,3% látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů z celkové hmotnosti rostliny.“ Policie ČR však měřila množství THC jen z usušených
samičích vrcholíků, čímž logicky došlo k enormnímu navýšení obsahu THC
a toto měření bylo rovněž v rozporu s zákonem o návykových látkách,
který v jedné ze tří definic konopí, které MZ ČR a Policie ČR odmítá
dále specifikovat a vysvětlit, v § 2, písm. f) definuje rostlinu konopí jako celou „nadzemní
část rostliny z rodu konopí, jejíž součástí je vrcholík“. Podle tohoto výkladu definic konopí dle trestního zákoníku a
zákona o návykových látkách konzultovaného s právníky, vědci se znalostí
botaniky, chemie a soudním znalcem, který pro výzkum „Konopí je lék“ provádí
měření kanabinoidů CBD, THC a CBN, mělo
policejní měření THC v konopí probíhat z reprezentativního vzorku
rozemletého množství celého množství rostliny konopí včetně kořene (TZ), nebo
alespoň z celé nadzemní části rostliny konopí včetně stonku, listí,
okvětí, květu, semen atd. (ZoNL), což se rovněž nikdy nedělo.
V této souvislosti je naprosto legitimní právní otázkou Ústavnímu soudu ČR,
zda zkonfiskované konopí má, nebo nemá být při analýze policie na obsah THC dle
výše uvedené zákonné definice nejprve vysušeno, když voda tvoří až 50% objemu
hmoty rostliny a výsledné měření obsahu THC je tak zcela zkreslené. Zákonodárce
o tom, že výše uvedenou definicí konopí míní pouze vysušené konopí, nic
neuvádí. Zcela běžnou metodou je totiž používání syrového (vodu obsahujícího) Cannabis
herba pro sirupy s neomamným efektem (receptura používaná dodnes
v lidovém léčitelství), stejně tak neomamné, ale léčivé tonikum
z kořene konopí, které je zaznamenáno již z
období před našim letopočtem.
Dodejme, že MZ
ČR a Policie ČR při vědomí existence legálního a legitimního jednání dle §5
odst. 5 a § 29 ZoNL opakovaně odmítá
specifikovat ZCELA ODLIŠNÉ
DEFINICE NEZÁKONÝCH ORŮD KONOPÍ při srovnání tří zcela odlišných definic
konopí z hlediska měření na obsah THC dle definic daných § 2 písm. f) ZoNL
vůči další zcela odlišné definici měření na obsah THC v konopí, které jsou
pro účely § 289 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb. definovány v Příloze I., bodu A.1. nařízení vlády č. 455/2009
Sb., kde je, resp. do roku 2012 byla, tolerance množství THC v rostlině
konopí největší (důvodová zpráva k vládnímu nařízení odůvodnění
rozlišnosti definice konopí neobsahuje). Výsledné
rozdíly obsahu THC v konopí dle jednotlivých definic konopí jsou více než stonásobné.
·
Důkaz: Rozhodnutí ministra
zdravotnictví z 13.3.2013, body 3-5 na straně 3-4
Od prvního obvinění a odsouzení v roce 2010 si stěžovatel
stěžoval soudům, policii, státním zastupitelstvím a ministerstvům na nezákonné
měření THC v konopí policií a enormní navyšování obsahu THC v konopí
u pěstitelů konopí do 100m2/občana (analogický korektiv kontroly osevní plochy
je daný úmluvami OSN je rovněž zaveden u máku) a žádal znát metodiku měření
THC. Všemi soudy bylo zcela ignorováno rovněž to, že nejen stěžovatel
poukazoval na nejméně desetinásobně vyšší váhový objem při konfiskaci
v roce 2009, než bylo uvedeno v obžalobě a rozsudku. Teprve vrcholný
policejní orgán pro stanovování postupu měření THC v konopí
(Kriminalistický ústav v Praze) 31.1.2013 odpověděl, že měření THC
z celého objemu rostliny konopí by odporovalo analytickým principům, když
však stěžovatel žádal znát přesný metodicky postup policejního měření obsahu
THC v konopí, jaký je dán pro pěstitele nad 100m2 plochy v příloze č.1 Nařízení ES č. 1122/2009
(analogický původní metodice v příloze XIII Nařízení ES č. 2316/1999), Kriminalistický ústav dne 28. 2. 2013
odpověděl, že žádná policejní metodika k měření THC v konopí
neexistuje a pokračoval volnými úvahami, jak by se mohlo při měření postupovat,
přičemž zpochybnil své rozhodnutí z 31.1.2013 a uvedl i eventuální možnost
měřit konopí na THC i z celého objemu rostliny. Dodejme na níže
uvedeném důkazu, že 31. 1. 2013 Kriminalistický ústav
odpověděl, že
měření THC probíhá v naprostém souladu se zákonem o návykových látkách,
který je trestnímu zákoníku, resp. předmětnému vládnímu nařízení, nadřazen a má
vyšší právní sílu, avšak výše uvedená evropská metodika vychází , resp. je
v souladu právě se zákonem o návykových látkách. Trestní sankce přitom
nestanovuje ZoNL, ale trestní zákoník.
Stejně tak odpovědělo
Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje 19. 3. 2013, které navíc
doložilo, že i v době zcela dramatické změny definice legálního konopí dle
trestního zákoníku od roku 2012, se
způsob měření THC v konopí nezměnil.
Ve spisech
k trestním řízením proti stěžovateli za úrody 2009, 2010 a 2011 navíc
nebylo nikdy uvedeno, jaká byla celková váha rostlin konopí včetně stonku, což
odporuje doporučenému postupu měření THC, jak je uvedeno v přiložených
důkazech.
·
Důkaz: Rozhodnutí výše uvedených policejních orgánů k měření THC
v konopí policií
Stěžovatel OČTŘ rovněž opakovaně upozorňoval, že novelizací
ZoNL zákonem
č. 362/2004 Sb. bylo po vstupu ČR do EU od července 2004 občanům povoleno bez
jakéhokoliv hlášení úřadům pěstovat na ploše do 100 m2/občana konopí a toto
konopí zpracovávat k účelům vědeckovýzkumným – pokusnickým (viz § 5 odst.
5 a § 29 ZoNL) a že dle evropské metodiky uvedené v příloze č.1
Nařízení ES č. 1122/2009 je nutné měřit THC v konopí
v období vždy max. do 10. dne po odkvětu a nejméně z 50 kusů
rostlin a vzorku alespoň 30 cm z horní části každé rostliny. V
následném období (po 10. dnu po odkvětu) je totiž v samičím vrcholíku rostliny
konopí více procent THC, a to i v certifikovaných odrůdách konopí (tzv.
technické konopí), zejména pak, jsou–li pěstovány na květ. Policie však měřila
vzorky po tomto období (zřejmě z nejzralejší části vrcholíku) a pouze z několika gramů vzorku,
který pak přepočítávala na celkový objem údajně toxikomanicky využitelného
materiálu. Tím však dochází k enormnímu navýšení objemu THC,
avšak k minimalizaci celkového zkonfiskovaného zužitkovatelného množství
konopí (Cannabis herba), které slouží nejen k výrobě konopných mastí,
které, jak stěžovatel opakovaně s lékaři doložil, dokáží při určitém
složení a koncentraci látek vyléčit tzv. diabetickou nohu před amputací (v ČR
více než 10 tisíc amputací ročně!). Odborná erudice stěžovatele byla opakovaně
doložena hodnověrnými autoritami včetně rektorů univerzit, odborných asociací
či dopisu primátora Olomouce Okresnímu soudu v Prostějově, viz http://www.cannabis-research.blogspot.cz/
Důkaz: Rozhodnutí UKUZ k podrobné metodice měření THC v konopí dle
EU
Rovněž tak MZ ČR a Policie ČR, jak je uvedeno v důkazech výše uvedených, při vědomí
existence §5 odst.5 a § 29 ZoNL opakovaně odmítá blíže specifikovat a vysvětlit
technický popis nezákonného jednání definovaného jako neoprávněná výroba drog
z konopí (THC, Dronabinol - Marinol) dle § 15 písmeno f) ZoNL. Definici mají zřejmě občané nalézat
v trestněprávním řízení a občané mají být obligatorně „preventivně“
obvinění na základě měření THC dle neveřejného a občanům zcela neznámého
postupu policejního měření konopí na obsah THC, viz výše. K tomu
stěžovatel dodává, že omezení práv se
může dít toliko na základě zákona, nikoliv podle neveřejných a právně
podřazených metodik či postupů policejních orgánů ad hoc.
IV.
Vzhledem k tomu, že předmětná ústavní stížnost je z hlediska
skutku stěžovatele, jeho právní kvalifikace, stejně tak napadených usnesení
státních zastupitelství včetně odůvodnění zastavení trestního řízení (za nedovolené pěstování a nakládání s konopím za
výzkumnými účely) pro právní nezpůsobilost stěžovatele, naprosto
analogická s ústavní stížností, kterou podal stěžovatel prostřednictvím své
právní zástupkyně dne
24.12.2012, a která je vedena Ústavním
soudem ČR pod sp. zn. IV.ÚS 4859/12, žádá stěžovatel laskavě Ústavní soud ČR, aby, pokud je toto právně
přípustné, byla níže uvedená ústavní stížnost projednána a rozhodnuta
v rámci ústavní stížnosti vedené Ústavním soudem ČR pod sp. zn. IV.ÚS 4859/12. Svůj návrh stěžovatel
odůvodňuje především hlediskem hospodárnosti a rychlosti soudního řízení a
ochrany práv (nejen) stěžovatele.
V.
Stěžovatel požaduje, aby jeho jednání
bylo v rámci trestního řízení řádně prošetřeno, neboť je přesvědčen, že
nenaplňuje skutkovou podstatu žádného trestného činu a trestní řízení by mělo
být zastaveno z pro něj příznivějších důvodů. Právní řád nedává stěžovateli
jinou možnost domoci se svého Listinou základních práv a svobod dotčeného
práva, než stížností k Ústavnímu soudu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti
stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud vydal tento
nález:
Usnesení Krajského Státního zastupitelství v Brně, č.j. 5 KZT 9/2013-23 ze dne 22.2.2013 a usnesení Okresního státního zastupitelství
v Prostějově, č.j. 1 ZT 55/
2012-79 ze dne 25.1.2013 se pro rozpor s ústavně zaručenými právy a svobodami zrušují.
V Olomouci dne 25. 4. 2013
Dušan Dvořák, v.r
[1]
Stála judikatura od rozsudku Soudního dvora ve věci C-194/94 CIA, bod 54.
[2]
Ustanovení zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, týkající se povolení k
zacházení s návykovými látky a zakazující pěstování konopí.
[3]
K oznámení mělo dojít zejména začátkem roku 2009 během změně ustanovení
týkající se povolení k zacházení s
návykovými látky, ke které došlo zákone č. 141/2009 Sb., ze dne 28. dubna pozměňující zákon č, 167/1998 Sb., , o návykových látkách.
[4]
Viz rozsudek Soudního dvora ve věci C-20/05 Procédure
pénale contre Schwibbert.
[5]
Čl. 10 dost. 1 směrnice 98/34/ES.
[9]
ec.europa.eu/enterprise/tris rubrika „search by number…“
[10]
Připomeňme si, jde o řízení, v rámci kterého Ústavní soud shledal argument
zákona o návykových látkách i přes neoznámení dle směrnice 98/34/ES za
aplikovatelný, neboť zákon transponuje nařízení, jež se ale dle judikatury
Soudního dvora transponovat nesmí.
[11]
Toto umístění bylo důsledkem nepodrobení stěžovatele jakožto psychoterapeuta tzv. odborným názorům svých kolegů psychiatrů. Poté
co byl umístěn do klece se stěžovatel s Veřejným ochráncem práv úspěšně podílel
na legislativním omezení (2005) tohoto nelidského a ponižujícího zacházení.
